Vikingové sídlili v Grónsku zhruba 460 let. Roku 986 tam přivedl první kolonisty z Islandu psanec Erik Rudý a někdy okolo roku 1450 grónští Vikingové definitivně vymřeli. Proč se tak stalo, není úplně jasné, ovšem tradičně se má za to, že hlavním důvodem jejich zmizení bylo setrvalé ochlazování klimatu, které se nazývá malá doba ledová.

Podle jiné teorie mohla hrát jistou roli ničivá (nejspíš morová) epidemie a podle další zasadili Vikingům ránu z milosti do Grónska ze západu pronikající Inuité (Eskymáci). Tomu poslednímu by nasvědčovaly některé inuitské legendy, ovšem archeologické nálezy prokazující vzájemný střet obou lidských společností obývajících v té době Grónsko chybějí. 

Studie publikovaná ve vědeckém časopise Science Advances ovšem nyní přišla s tvrzením, že pro Vikingy nebylo ve skutečnosti osudné ochlazování klimatu, ale trvale narůstající sucho.

Bakterie a listí

Nejdřív k tradičnímu vysvětlení – tedy neustále klesajícím teplotám. Tým, který vedl paleoklimatolog Po-jang Čao (Boyang Zhao) z University of Massachusetts v Amherstu, kvůli tomu nejdřív analyzoval bahno z jezera, které se nachází na místě někdejší vikinské Východní kolonie.

Z chemického rozboru zbytků dávno mrtvých mikrobů – datovaných radiokarbonovou metodou – zjistil, že teploty v jižním Grónsku sice během vikinského osídlení kolísaly, ale nešlo o setrvale klesající trend. „Když jsem ty záznamy o teplotě viděl, docela mě to překvapilo,“ okomentoval Čao zjištění svého týmu pro časopis Science.

Jestli bylo v době Vikingů sucho, či vlhko, bylo třeba zjistit úplně jiným způsobem. A to konkrétně zkoumáním poměru izotopů vodíku, které se dochovaly ve zbytcích rostlin pohřbených v jezerním bahně.

Klíč je jednoduchý: čím bylo v dané době větší sucho, tím více se z listů rostlin vypařovalo vody a tím více jsou dnes tyto zbytky bohaté na deuterium, tedy těžký vodík. A tady už byla zjištění týmu jednoznačná. Klima v jižním Grónsku se v době severského osídlení stávalo stále sušším a sušším, což mohlo podle Čaa vést k slabému růstu trávy a způsobit, že Vikingové nedokázali na zimu nasušit dost sena pro svůj dobytek.

S něčím podobným se ostatně, jak řekl Čao časopisu Science, grónští zemědělci (pravda, v úplně jiných, moderních podmínkách) potýkají dodnes: „Zeptal jsem se jich: Co je pro vás dnes nejdůležitější problém? Odpověděli, že pokud v létě nedostatečně prší, nemají dost trávy, kterou by mohli krmit zvířata.“

„Suchá teorie“ je nepochybně zajímavá. Otázkou však je, jestli může uspět jako samostatné vysvětlení vikinské tragédie v Grónsku.