Z otázky, která se čas od času vrací: „Jsou knihy zboží, nebo kulturní statek?“ je rovnou patrné, že knihy jsou obojím. Můžeme si je koupit, ale některé z nich mají podivuhodnou, nadpozemskou moc – mohou nás zasáhnout do srdce a změnit nám život ne pouze na pár hodin, ale navždy, převrátit ho naruby.
Jako zboží ale české knihy mají mnoho nevýhod. Zubní pastu, bicykly, a dokonce hudbu může šikovný výrobce prodat do celého světa. České knihy nikoli. A pak – knižních titulů je spousta, takže trochu větší nakladatel má v nabídce stovky titulů a trochu větší knihkupec tisíce, zatímco drogerie nabízí od jednoho výrobce jen pár odlišných zubních past.
S tím souvisí další nesnáz, a to že i kvalitního titulu se téměř vždy prodá jen asi tisíc až dva tisíce výtisků… To úspěšná zubní pasta se prodává v množství tisíckrát, desettisíckrát větším.
Vydávání knih v dnešní době samozřejmě podléhá ekonomickým zákonitostem, z velké části však nejde o podnikání za účelem dosažení zisku, ale spíš o dobročinnost.
Lépe už bylo
Než se dostaneme k příčinám neutěšeného stavu, uveďme, že trh s českými knihami na tom už byl mnohem líp. Vůbec nejlepší pro české knihy byla doba od 80. let 19. století do hospodářské krize v 30. letech 20. století. Dokládají to osudy úspěšných nakladatelů, jakými byli Jan Laichter, František Borový, Alois Hynek, Jan Otto nebo František Topič.
Ve zmíněném období vrcholila kulturní emancipace české společnosti jako výsledek horlivých, obětavých snah statisíců Čechů, kteří se upínali k ideji svého národa. Český národ měl svoje elity, jež byly hospodářsky úspěšné. S drobnou nadsázkou lze říct, že myšlenka češství rezonovala málem v každé hospodě. Čeští spisovatelé a básníci byli uctíváni jako ti, kdo stojí v čele myšlenkového a mravního společenského vývoje. Knihy byly častým námětem debat ve společnosti a také v novinách a časopisech. Výraznou vlastností této doby byla trvalá snaha o mravní a vzdělanostní povznesení národa.
Co způsobilo pokles zájmu o české knihy? Vždyť naše éra začala prezidentem dramatikem a literátem a pokračovala dvěma vzdělanými prezidenty, jejichž kulturní založení bylo zřejmé. Jak se stalo, že nakonec přešla do časů ministrů, poslanců a jiných činovníků, jichž se bojíte zeptat na knížku, aby se neprozradila jejich nevědomost?
Nemažme si med kolem úst, odpovězme přímo. Jednou z příčin je snižující se reálná úroveň vzdělanosti, ta je totiž nepřímo úměrná počtu absolventů škol, což je paradox jen zdánlivě. Další příčinou je, že u mnoha našich spoluobčanů sílí neochota vynakládat větší námahu. Projevuje se i konkurence četných jiných zájmů a zábav. Negativní vliv má také absence elit národa, které byly v minulosti vyhnány v několika exulantských vlnách.
Vnucování konformity
Tvořiví, originální lidé mívají lecjaké zvláštní vlastnosti, trendem doby je však glajchšaltování lidských profilů, jejich přetváření podle jediného vzoru. Zde však platí Fitzgeraldův postřeh: „Začněte s jednotlivcem, a než se nadějete, vytvoříte typ. Začněte s typem a zjistíte, že jste vytvořili – prostě nic.“ Originálnost a kreativita jsou nevítané, vnucována je konformita.
Ztrátové je většinou vydávání novinek. Relativně úspěšný český nakladatel dosahuje zisku především na reedicích slavných titulů svých autorů. Novinkových bestsellerů (tj. knih s prodejem několik desítek tisíc výtisků) je méně než šafránu. Indikátorem ekonomického stavu knižního oboru je fakt, že u nás nepůsobí žádné významné nakladatelství se zahraničními majiteli, zatímco ve většině lukrativních oborů zahraniční majitelé převažují. Nejde zdaleka jen o bankovnictví – třeba v tak tradičním odvětví, jako je cukrovarnictví, jsou asi tři čtvrtiny výrobních kapacit v rukou zahraničních vlastníků, na české vlastníky zbývá pouhá jedna čtvrtina.
Ekonomicky je knižní obor nevýznamný, jeho výkon necelých osm miliard korun představuje jen málo přes jednu tisícinu hrubého domácího produktu. Drtivou většinu prodejů tvoří tištěné knihy, zatímco prodej elektronických knih a audioknih dává dohromady jen několik málo procent celkového obratu a nezvyšuje se.
S málo povzbudivými ekonomickými aspekty knižního oboru je v příkrém rozporu vysoký kulturní a společenský význam knih.
Kdo soustavně čte knihy, je za to odměněn nejen intenzivními zážitky a pocity při čtení. Psychologický výzkum zřetelně prokázal, že v důsledku čtení knih dochází u čtenáře k posílení určitých mozkových propojení, což souvisí se snazším pochopením komplexních problémů a například také s vcítěním se do jiných lidí.
Knihy jsou jediným prostředkem, jenž propojuje současné lidi s myšlenkovým světem předchozích generací, a my přece žijeme ve světě, jejž vytvořilo právě úsilí našich předků – je tedy nutné, abychom jejich odkazu rozuměli. Právě knihy nám umožňují, abychom vedli dialog s těmi, kdo nejvíce ovlivnili naši společnost, a to i s těmi z nich, kteří žili před stovkami let. Pro náš nijak velký národ, jehož dějiny se vyznačují nesamozřejmostí, platí výrok Milana Kundery: „Není nic důležitějšího, než aby si životní význam své kultury a písemnictví plně uvědomovalo celé naše společenství.“
Literatura hraje dnes u nás i v celé euroatlantické civilizaci – snad s výjimkou Francie – podřadnou roli. Silný hlas spisovatele, silný hlas básníka není slyšet. Silní spisovatelé ani silní básníci už totiž neexistují. Nebo nějakého znáte?
Pod naprostou většinou beletristických knih napsaných v naší době jsou podepsány ženy. Dnešní knižní novinky jsou však málo objevné tématy i formou, nejčastěji jde o kroniky rodinných a dalších malých společenství zasažených tragédiemi světa. Až na zcela nepatrné výjimky jim bohužel chybí svébytný, originální a hlubší pohled, který by byl schopen mobilizovat, probouzet a podněcovat k silnějšímu prožívání. Mají však jednu podstatnou zásluhu: uchovávají kompetenci literárního psaní.
Pod nízkými obzory se ovšem nekoná prahnutí po uměleckém uchopení světa ani zápas o zásadní uměleckou pravdu. Snad ani ozvěnou nejsou přítomni Mácha, Hašek, Vančura, Holan, Hrabě, Hrabal, Linhartová, Čerepková. Vlasta Javořická přítomná jistě je. Ze stovky nově vydaných beletristických knih jich 99 patří do kategorie bezcenného braku, takzvaného čtení do vlaku.
I zde se nabízí paralela s obecnou situací českého průmyslu: neexistují domácí silné značky s mezinárodním renomé, průmysl se v podstatě omezuje na dodávky dílů, není schopen prosadit se s vlastní sofistikovanou produkcí.
Jaká budoucnost nás čeká?
Břicho společnosti na Západě je dosud ještě vycpáno sádlem hmotných rezerv z minulosti, u nás má budoucnost manévrovací prostor s mnohem skromnější rozlohou.
Základním kulturně-společenským faktorem dneška je úpadek společenské diskuse, což je zároveň zásadní moment politický. Společenská diskuse totiž předpokládá kvalitní vzdělání a rozhled jak aktérů, tak sledujících, jejich bytostný zájem dospět diskusí k podstatě problému a k návrhům řešení. Tento aspekt však není naplněn, přičemž jedním z důvodů jsou obavy související s omezováním svobody slova.
Stejně důležitý je fakt, že celospolečenská diskuse dnes neprobíhá samovolně, že její témata a tvrzení nejsou předkládána z upřímného zájmu, ale ze zájmu finančního. Peníze, které takzvaným neziskovkám poskytují zahraniční subjekty, ale i české vládní instituce, deformují naši veřejnou diskusi, ohýbají ji i lámou a zavádějí na scestí. Tito lidé mluví za jiné, aniž by jimi byli zváni, a prosazují extrémní požadavky, jež nemají pranic společného s pozitivní budoucností české společnosti a národa.
Ze strany čím dál netýkavěji se chovajícího státu a jeho mocenských špiček tím hrozí totalitní omezení, jako třeba cenzura založená na využití takzvané umělé inteligence.
Naše naděje paradoxně spočívá v tom, že náraz hmotných a jiných nesnází probudí tvůrčí síly těch nejlepších z nás. Pokud u knih dojde ke slibovanému uvolnění daňové zátěže, jistě se to projeví širší nabídkou náročnější literatury, ale zásadní zlom není pouze otázkou peněz, takže musí přijít odjinud.
Při hledání zdrojů na vynikající knižní projekty, které pro sebevědomí společnosti potřebujeme opravdu naléhavě, se nemůžeme obracet na pokulhávající stát a zřejmě ani na běžné čtenáře – pomoci těmto projektům na svět musejí majetní, osvícení jednotlivci.
Jiná naděje nám nezbývá.
Autor je ředitelem nakladatelství LEDA
