Recenze: Kapitalismus černobíle, tentokrát z druhé strany

Zatímco socialismus je sám o sobě mýtem, neuskutečnitelným snem o budoucí říši práva, rovnosti a spasení v harmonické komunitě, a proto může inspirovat (a také inspiroval) mnoho básnických vizí, výhody kapitalismu dosažitelné skutečně jsou. A co je dosažitelné, „vzbuzuje pohrdání a vypadá lacině“. Proto je samo o sobě těžké napsat nějakou zdařilou chválu úspěšného měšťana či středostavovského podnikatele, tvrdil americký sociolog Peter Berger. Sám se o cosi podobného úspěšně pokusil ve své výborné knize Kapitalistická revoluce (česky Archa, 1993).

Přicházejí i další autoři, kteří chtějí kapitalismus bránit. Například ekonom Alessio Terzi, autor knihy Růst v zájmu dobra. Minimálně svojí tloušťkou mezi nimi významné místo zaujímají také publikace Rainera Zitelmanna, které se loni díky nakladatelství Fish & Rabbit dostaly i k českému čtenáři: Kapitalismus není problém, ale řešení: Cesta časem napříč pěti kontinenty a 10 největších omylů odpůrců kapitalismu: Kritika kritiků kapitalismu. Zitelmann je německý libertariánský historik, konzultant a podnikatel, který už dříve i česky publikoval knihy o dějinách národního socialismu a také motivační příručku o psychologii úspěchu Proč jsou úspěšní lidé úspěšní.

Co všechno nám dal

V nejnověji přeložených knihách se snaží dokázat, jak velmi přispěl svobodný trh k emancipaci menšin, ke zvýšení rovnosti a řešení řady dalších problémů, jež lidi každodenně sužují, včetně životního prostředí. A komplementárně polemizuje s tvrzeními, že kapitalismus vede k válkám a lidem přináší hlad a chudobu. Terčem jeho kritiky jsou často intelektuálové odsuzující masovou kulturu; podle autora svůj vlastní, velmi osobní vkus pokládají za jediný správný a platný. Což může být pravda. Někdy jsou ale jeho argumenty dost svérázné: například když polemizuje s Noamem Chomským a jeho popisem fungování světa reklamy: „Stovky milionů dolarů jsou vynakládány na to, aby se pokusily vytvořit neinformované spotřebitele, kteří se budou rozhodovat iracionálně.“ Rainer Zitelmann proti tomu namítá, že podle této argumentace bychom mohli říct, že každá žena, jež nedostane od svého milého nabídku k sňatku v podobě střízlivého informativního e-mailu, je v okamžiku volby zmanipulovaná. Dodejme ovšem, že je přece jen rozdíl vybírat si manžela a novou lednici či kabelku.

I když Zitelmann vychází z řady statistik, je jeho pohled poněkud černobílý. O „kapitalismu“ píše jako o jednotném systému, který se projevuje všude stejně blahodárně, aniž by rozlišoval, že kupříkladu jeho počátky byly pro dělníky (včetně zaměstnaných nezletilých dětí) velmi kruté. Nebo že se západní firmy mimo území svých vlastních států někdy chovají dost nezodpovědně, viz nechvalně známou takzvanou Bhópálskou katastrofu.

Velmi kriticky se Zitelmann vyjadřuje například ke švédskému modelu sociálního státu, který popisuje jako neefektivní. Podle něj chybělo málo a Švédsko by se stalo běžnou socialistickou zemí disponující systémem politické represe. Naštěstí se ale podle něj takřka na poslední chvíli podařilo prosadit kapitalistické reformy, které opět zatlačily „moc státu nad ekonomikou“. Je pravda, že některé výstřelky například švédského daňového systému, proti němuž protestovali nebo jej zesměšňovali i významní umělci jako Ingmar Bergman či Astrid Lindgrenová, byly skutečně zarážející. Ale na druhou stranu, jak konstatuje skandinavista Martin Liška i další odborníci, švédský model sociálního státu přetrvává a sklízí uznání napříč generacemi i společenskými vrstvami. I strany považované za pravicové se k tomuto modelu hlásí. A ještě dodejme, že i zmíněný Peter Berger se v tomto ohledu vyjadřoval s vyšší mírou rozlišování a méně kategoricky než Zitelmann.

Nejlepší ze špatných

Názory na Zitelmannovu knihu se budou silně lišit podle politického přesvědčení čtenáře. Podle autora této recenze je kapitalismus nejméně špatný ze systémů, které známe, pokud můžeme parafrázovat Churchillův výrok o demokracii. A v tomto smyslu může být Zitelmannova kniha užitečným připomenutím toho, že mnohé nedávné krajně levicové experimenty, které vítali i četní kritici kapitalismu, skončily katastrofou. (Viz případ Naomi Kleinové, která chválila chávezovskou Venezuelu za to, jak je v ní prostřednictvím tisíců okrskových rad a družstev moc údajně „rozptýlena mezi prosté lidi“.) Současně by se ale nemělo zastírat, že mnoha lidem se v současném systému nežije dobře a že je rozhodně co zlepšovat… 

Bonni Goldsteinová ve své knize Konopí je lék vrhá světlo na současný vědecký výzkum léčivých účinků této rostliny a podrobně rozebírá řadu obsažených sloučenin, včetně CBD, CBG a THC. Tato kniha tak slouží jako komplexní zdroj vědecky podložených informací a dává pacientům možnost učinit informované rozhodnutí v případě, že u nich selhává konvenční medicína.

Čtenáři se dozvídají, jak se nejlépe zorientovat v široké škále dostupných konopných produktů, a dostávají rady, jak sestavit individuální konopnou kúru, s podrobnými pokyny o bezpečnosti a správném užívání. Kniha dále rozebírá 28 běžných nepříznivých stavů a onemocnění, u kterých pacienti pozitivně reagovali na konopnou léčbu, včetně rakoviny, nespavosti a gastrointestinálních onemocnění.

Knihu tvoří soubor esejů, které volně spojuje téma mezilidských vztahů v různých situacích: v kavárně, u svatebního stolu, u plápolajícího ohně, ve vinném sklepě nebo ve vlaku. Autor shrnuje původ a význam etikety při stolování, porovnává společenská pravidla v různých zemích a zamýšlí se nad zasedacím pořádkem apoštolů při poslední večeři. Termín „chemie“ přitom chápe v přeneseném a obecném smyslu, jako mezilidskou interakci. Uvádí však také reálné chemické látky, které jako signální chemikálie nebo feromony ovlivňují vzájemné vztahy a sympatie mezi lidmi. Jednotlivé kapitoly doplňují schémata, kresby a reprodukce významných obrazů.

Autor je spolupracovníkem redakce