Před nějakými třiceti lety by ta otázka byla nesmyslná zjevně. V dosluhujícím Sovětském svazu dostávali příslušníci vládnoucí dělnické třídy výplatu v pneumatikách a v zelí, kdežto jejich vykořisťovaní američtí kolegové jezdili do práce v chevroletu, jak pravil vtip z dob bolševické vlády.
Ve srovnání s tím dodneška mnoho rozdílů zmizelo. Moskva je stejně nesnesitelně betonově neosobní jako Los Angeles. Appalačská kapsa chudoby je podobně beznadějná jako města v Povolží. Šéf Kremlu nechodí na veřejnosti v uniformě, nýbrž v oblecích stejně luxusních jako prezident americký. Životní styl obyvatel Sankt-Petěrburgu má blíže k Newyorčanům než sibiřským vesničanům. Technologický pokrok se vydal na východ; představa, že volby jsou výhradně od toho, aby potvrdily ve funkci stávající mocipány, se úspěšně zabydlela i leckde v USA.
Mravní rovnost
To může vést povrchního pozorovatele k názoru, že poměry jsou všude plus minus podobné a všichni lžou, kradou a jsou schopni zabít. „Omyl zvaný mravní rovnost“ se takovému smýšlení říkávalo za Reagana. I dnes máme takových mravních rovnátorů ažaž; v každém Panslovanovi jeden takový dřímá.
Naštěstí se čas od času stane něco, co bezděky poměry ilustruje lépe než ekonomická statistika a propaganda ze strany jedné a mírně hysterické zprávy neziskovek nebo demonstrace za práva ABCD- ze strany druhé. Na konci října během jediného týdne změnily korporátní identitu dvě z největších internetových firem obou zemí, provozovatelé největších sociálních sítí v Americe i Rusku. Facebook je dnes Meta Platforms, kdežto mail.ru je VK.
Obě sítě, Facebook i VK, dělají totéž. Dovolují lidem zadarmo sdílet s celým světem, co měli k obědu, videa koťat, výzvy k ozbrojenému povstání a vůbec kdeco. Živí se tím, že burcují lidské emoce; lidé tam na sebe prozradí – doslova – i to, co sami nevědí, čehož využívají inzerenti k cílení reklamy. Rozdíly mezi oběma firmami jsou kromě velikosti minimální. Facebook bude o krok napřed technologicky, což z něho dělá mašinu ještě děsivější; VK zase souhlasí s tím, že k jeho databázím má přístup vrchnost.
V obráceném gardu
Tah obou firem je pochopitelný. Mark Zuckerberg, CEO a vlastník 22 procent Facebooku (a především držitel 57 procent hlasovacích práv), potřeboval rebranding, aby odvrátil pozornost od houstnoucího deště průšvihů, které se na něho valí od roku 2016. Ony průšvihy mají společného jmenovatele v aroganci Facebooku, ale technicky vzato se drtivá většina z nich točí okolo špiclování. Sběr údajů o uživatelích a jejich prodej třetím stranám bez ohledu na cokoli tvoří základ většiny stížností na FB. Když už toho bylo příliš, zatáhl Zuckerberg za záchrannou brzdu; rebranding mu jistě vynese alespoň čas, během něhož bude pozornost upřena na nové jméno a problémy mezitím stačí vychladnout.
Je to jednoduchý, ale účinný trik. Znáte firmu Xe Services? Že ne? A její předchůdkyni Academi také ne? Dobře; ale asi si vybavíte partu nájemných vrahů jménem Blackwater. Xe Services a Academi je stejná parta, ale to už je marketingově vzato víceméně jedno.
Mail.ru na to šel právě obráceně. Firma původně specializovaná na posílání e-mailů je dnes konglomerátem, jenž nabízí na 200 různých online produktů, od cloudových služeb po e-commerce. Jednou z těchto divizí je i VK, kterou mail.ru převzal naněkolikrát vletech 2012–2014. VK je pochopitelně daleko nejznámější z celého portfolia mail.ru. Je jen logické, že se šéfové mail.ru rozhodli posílit své produkty známou a oblíbenou značkou VK.
Dominance? Regulace
A jsme u toho. Zločinná – či přinejmenším brutálně nemravná – praxe Facebooku naštvala nadkritické množství vlivných lidí ve Spojených státech (i jinde) natolik, že Zuckerberg musel zacouvat. Namísto skákání po stole za výkřiků „Domination! Domination!“ seděl způsobně za stolem a mumlal „regulace“. Není to velké vítězství, vlastně dosud žádné; ale je to známka toho, že, zhruba řečeno, ani Zuckerberg si nemůže dovolit všechno, protože Američanům není tak docela jedno, jak se k nim kdo chová.
V Rusku činí VK totéž, co v Americe Zuckerberg (schází mu snad jen ona provokativní osoba v čele). Sběr údajů, prodej inzerentům, dlouhý nos na pravidla (a navíc předávání dat vládě, kapitola sama pro sebe). Jen s tím rozdílem, že to nevadí. VK není kontroverzní; je prostě oblíbenou značkou.
A to je ten zásadní rozdíl mezi dnešní Amerikou a Ruskem, milí latentní proputinovci. Může to být k dobrému či zlému, ale fakt samotný těžko oddiskutovat: Američané jsou en bloc podstatně citlivější než Rusové na to, jak se k nim kdo chová. Jako by se za těch třicet let zase nezměnilo tolik.
