Příliš přísná legalizace. Pirátské plány mohou překazit sami kuřáci
Piráti představili detailní podobu legalizace marihuany v Česku. Paradoxně může zkrachovat na nevůli samotných uživatelů konopí
Pirátský návrh legalizace konopí počítá s přísnou regulací pěstitelů. Dohled nad pěstírnami bude podobný modelu, který dnes platí pro výrobce lihovin. | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot
Jestli od účasti Pirátů ve vládě očekávali i jejich odpůrci něco pozitivního, bylo to nejspíš dotažení dlouho slibované legalizace konopí pro rekreační užívání.
V polovině září Pirátská strana udělala významný krok k tomu, aby jeden z nejvýraznějších předvolebních závazků splnila: zveřejnila detailní pravidla i jízdní řád legalizace. Pokud půjde celý legislativní proces hladce, mohly by podle něj první prodejny s marihuanou otevřít už v roce 2025.
Nejmenší koaliční strana přípravě legalizace zjevně věnovala mnoho času a energie. Výsledkem spolupráce právníků, adiktologů nebo ekonomů je komplexní 250stránková dopadová studie, která řeší všechny nuance od regulace uživatelů až po podmínky, za nichž by mělo být legální v Česku „trávu“ pěstovat, distribuovat a prodávat. A také vyčísluje náklady dnešní represe a přínosy dekriminalizace pro státní rozpočet.
Piráti se nesnažili objevovat Ameriku. Naopak – právě na tomto kontinentu čerpali inspiraci více než hojně. Spojené státy i Kanada mají oproti Česku náskok a díky němu také tvrdá data o tom, jaké pozitivní i negativní dopady s sebou legalizace této měkké drogy a různé formy státního dohledu přinášejí.
Bohužel v jednom případě využili autoři studie jiný vzor – jihoamerickou Uruguay. Právě v této zemi při dekriminalizaci marihuany vznikl registr jejích uživatelů. Ten dopadová studie navrhuje zřídit také v Česku. Z ohlasů samotných kuřáků konopí se bohužel jeví jako pravděpodobné, že právě toto opatření může celou reformu pohřbít.
Ústupek tmářům
Přesvědčit zaryté odpůrce drog, že marihuana není nebezpečnou startovací drogou, je mimořádně komplikovaný úkol. Tmářská představa, že zelená bylina dláždí přímou cestu od jointu k jehle injekční stříkačky s heroinem zapíchnuté v předloktí, je mezi konzervativci až příliš zažraná – všem statistikám a faktům navzdory.
Podobně smýšlející staromilci se najdou i v dnešní vládní koalici. Odmítavě se k příliš benevolentnímu přístupu státu ke drogám stavějí především lidovci, část TOP 09 i někteří politici ODS. Právě nutným kompromisem s nimi Piráti vysvětlují některé sporné části legalizace.
Píše o tom ostatně i dopadová studie: autoři se rozhodli zůstat na půl cesty mezi bezbřehou volností a přísnou represí. Výsledkem je dekriminalizace marihuany, při níž má stále hrát významnou roli stát. Regulace se má týkat všech stupňů „konopného řetězce“ a jejím středobodem bude nově zřízená národní agentura.
Kouření s limitem
Každý adiktolog jistě potvrdí, že škodlivost a rizikovost marihuany je nižší než v případě alkoholu a srovnatelná jako u tabáku. Zatímco na zletilé pijany a milovníky tabáku ale stát nijak nedohlíží, v případě marihuany by podle Pirátů měl stát regulovat i samotné konzumenty.
Jinými slovy, ani když se legislativu podaří dotáhnout do konce, nebude si moci „špeka“ zapálit a kytku vypěstovat kdokoli. Dopadová studie navrhuje, aby konopná agentura založila speciální registr. Do něj by se musel přihlásit každý milovník konopí: bez registrace si nejenže marihuanu nebude smět koupit v oficiálních prodejnách, zakázáno by měl i kouření vlastní produkce. V opačném případě by riskoval stejné sankce jako dnes.
Piráti vysvětlují registr kuřáků konopí zdravotními hledisky. Jejich návrh počítá s tím, že by úřady měly dohlédnout, aby se „nehulilo“ nad míru. Spotřebitel by si tak nesměl koupit více než deset gramů konopí s vysokým obsahem THC denně a více než sto gramů měsíčně. Prodejci by dodržování tohoto limitu měli hlídat právě s pomocí údajů v centrálním registru.
Úřední povolení nakupovat v české verzi coffee shopů má být bezplatné. Kdo před zbožím z průmyslové produkce upřednostňuje výpěstky z vlastní zahrádky, musel by ale v rámci registrace zaplatit jednorázový regulační poplatek 500 korun.
Právě regulace spotřebitelů je z celého pirátského návrhu nejproblematičtější. Neexistuje sice žádný relevantní průzkum, jak velká část z bezmála milionové skupiny kuřáků konopí by byla ochotná na takovou podmínku přistoupit, na sociálních sítích ale jasně převažuje odpor. Kromě obecné nechuti stát se položkou v dalším státním registru je hlavním důvodem obava ze zneužití databáze policií nebo potenciální ke konopí méně vstřícnou budoucí vládní většinou.
Pokud by skutečně i po přijetí nové legislativy zůstala velká část kuřáků v ilegalitě, mohl by se dominovým efektem zhroutit celý plánovaný systém. Nejenže by nedošlo k dekriminalizaci uživatelů, navíc by neměli odbyt pěstitelé a prodejci. A pochopitelně by se nenaplnily ani fiskální přínosy – když nikdo nekupuje, nevybere stát ani daně.
Kvůli obavám, že příliš revoluční uvolnění podmínek pro marihuanu narazí na odpor konzervativců v parlamentu, by tak přišly vniveč i dobré nápady, kterých je v dopadové studii Pirátů většina.
Konopí s cejchem kvality
Za bezproblémovou je možné považovat bezesporu tu část navrhované regulace, která se týká produkce a distribuce konopí s vysokým obsahem THC. Co se pěstování týče, jeho podmínkou má být (s výjimkou malopěstitelů, jimž stačí registrace) získání licence. O tu by podle představ Pirátů mohly žádat dva typy subjektů: nekomerční i komerční.
Prvním typem jsou takzvané konopné spolky, tedy de facto jakási nezisková družstva milovníků marihuany. Podstatná část kuřáků totiž stále razí filozofii, podle níž je konopí rostlinou, která nemá být předmětem byznysu. Ti by mohli založit spolek podle dnešního občanského zákoníku a s ním požádat o licenci u zmiňované agentury. Podmínky pro její získání nejsou nijak tvrdé; zjednodušeně řečeno stačí prokázat, že „družstvo“ má kde a jak pěstovat nebo že zakládající člen nemá v trestním rejstříku drogový škraloup z minulosti. Cena licence jsou tři tisíce.
Každé družstvo bude smět mít maximálně padesát členů a vypěstovat 250 rostlin na sklizeň – tedy pět kytek na osobu. Kromě toho se počítá také s ročním poplatkem za každého družstevníka ve výši 500 korun. Spolek by měl také vést evidenci rozdělené drogy.
Řada omezení se má vztahovat i na prodejce marihuany. Stejně jako v amsterodamských coffee shopech se ani v českých prodejnách nebude smět prodávat alkohol.
Profimedia.cz
Druhým typem velkopěstitelů mají být klasické komerční firmy, na něž by legislativa kladla vyšší nároky. Získání licence by bylo dražší, zatím se počítá s třiceti tisíci jednorázově a dalšími deseti tisíci každý rok provozu. Velkoproducenti by zároveň museli zřídit daňové sklady – podobně jako třeba likérky –a z vypěstované marihuany odvádět DPH a spotřební daň a vést podrobnou evidenci produkce.
Na rozdíl od konopných spolků by v případě komerčních producentů navíc úřady dohlížely i na kvalitu. Tento úkol by připadl na certifikované laboratoře. Kromě analýz výpěstků návrh počítá také s regulací postupů při pěstování. Speciální vyhláška by například stanovila, jaká se smějí používat hnojiva a další aditiva. Dohled nad zdravotní nezávadností by pak podle představ Pirátů připadl Státní zemědělské a potravinářské inspekci.
Jointy bez piva
Prodávat konopí jako housky na krámě nepovolují ani ty nejvíce benevolentní státy, které marihuanu legalizovaly, a jinak by tomu podle Pirátů nemělo být ani u nás. Maloobchodní prodej bude také přísně regulovaný a omezený pouze na specializované prodejny.
Provozovatel obchodu s konopím by si stejně jako pěstitel i distributor musel požádat o licenci u státní agentury. Pro její získání by musel splnit podobné podmínky. Kromě toho ale autoři studie navrhují jistou decentralizaci podobnou té, jež funguje u hazardu. Do povolování prodejen by mohly zasahovat také obce, jejichž souhlas by byl pro udělení licence nutný.
Pro prodejce by platila rovněž poměrně striktní pravidla provozu. Obchody s konopím by například směly prodávat jen související doplňkový sortiment nebo občerstvení; zapovězená by ale podobně jako v Nizozemsku měla být kombinace prodeje lehké drogy a alkoholu. Autoři studie šli dokonce tak daleko, že navrhují zákaz otevření prodejen s konopím blíže než 250 metrů od restaurací.
Na konopí v obchodech by se vztahovala podobná pravidla jako na jakékoli jiné zboží. Marihuana se má prodávat v odpovídajícím balení, které obsahuje všechny podstatné informace o produktu: tedy především o složení, respektive obsahu psychotropních látek. I tady navrhují Piráti horní limit. Prodávat by se alespoň v první fázi nemělo konopí s více než dvaceti procenty THC. To už předem vylučuje některé obzvlášť silné „modely“.
Oproti jiným, dnes legálním návykovým látkám by se na prodej konopí měla vztahovat ještě jedna regulace. Smělo by se prodávat výhradně v kamenných prodejnách. Kvůli obtížné kontrole prodeje se prý zatím nepočítá s povolením „konopných e-shopů“.
Jednou nohou v kriminále
Stanovení jasných pravidel legalizace užívání, pěstování, distribuce a prodeje marihuany má rozptýlit obavy z nekontrolovatelného šíření dýmu ze zapálených jointů. Kromě toho autoři studie věnují velký prostor také argumentům, proč je uvolnění pravidel pro omamné konopí výhodné nejen pro kuřáky, ale pro celou společnost.
Ten nejpádnější zní: represe stejně nefunguje a stigmatizuje obrovské množství lidí. Česko navzdory zákazu marihuany patří dlouhodobě mezi evropské i světové lídry v její konzumaci. Podle odhadů tomuto koníčku více či méně pravidelně holduje mezi 800 tisíci a 900 tisíci Čechů – tedy téměř deset procent populace. Ještě oblíbenější je pak mezi mladými. V posledním roce kouřilo trávu téměř sedmnáct procent lidí do čtyřiatřiceti let. Ti všichni jsou neustále jednou nohou v kriminále.
Nejde však jen o marnost; boj proti konopí je také neúměrně nákladný a ekonomicky nesmyslný. Policie každoročně řeší přes dva tisíce trestných činů spojených s pěstováním či distribucí konopí. V souvislosti s marihuanou navíc „sedí“ v českých věznicích skoro pět procent z celkového počtu uvězněných. Autoři studie spočítali, že jen díky zrušení bezzubé represivní politiky by český státní rozpočet mohl ušetřit až 620 milionů korun ročně.
Její zrušení by navíc vedle úspor přineslo eráru i nové příjmy z daní. Výpočet daňových výnosů vychází z toho, že by celková cena marihuany včetně daně neměla překročit dnešní obvyklou cenu na černém trhu – tedy zhruba 200 korun za gram. Do ní by se musela vejít jak 21procentní DPH, tak spotřební daň, jejíž výše by se odvíjela od obsahu THC.
Nejoptimističtější odhad hovoří o tom, že by státní rozpočet na DPH a spotřební dani mohl získat 1,8 miliardy korun ročně. V případě povolení vývozu by pak výnos mohl být až dvojnásobný. Pravda, přebujelý český státní rozpočet taková částka nezachrání. Zároveň ale není důvod, aby ji tak jako dnes inkasovalo „konopné podsvětí“.
1,8 mld. korun by mohla ročně přinést legalizace marihuany státnímu rozpočtu na DPH a spotřební dani.
620 mil. korun jsou roční náklady státu spojené s vymáháním represí vůči konopí.
900 tis. Čechů pravidelně kouří marihuanu a jsou potenciálními zákazníky legálních prodejců.
