V políčku na začátku diagramu zveřejněného Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) je uvedeno „dnešní energetika“. Na opačné straně pavoukového schématu s mnoha mezistupni a pracovními úkoly je zase napsáno „nová energetika“. To poměrně přesně vypovídá o významu procesu, který ERÚ nedávno odstartoval a jehož výsledkem má po letech být úplně nová tarifní struktura cen elektřiny. Tedy způsob, jímž se určuje, co za ni koncoví zákazníci zaplatí.

„Je to velká věc, která se dotkne úplně každého,“ říká člen rady ERÚ Petr Kusý v sídle úřadu v pražských Holešovicích. Právě Kusý s další členkou rady Martinou Krčovou má na starost změny, které úplně překopou dosavadní způsob vyúčtování. Před odletem na krátkou dovolenou si udělal rychle čas na novinářský rozhovor. V zájmu ERÚ je totiž komplexní a pro laickou veřejnost v mnoha ohledech těžko srozumitelné úpravy co nejlépe vysvětlit.

Šest let starý pokus o obdobnou změnu tarifů skončil fiaskem. I když mnozí odběratelé mohou díky připravovaným změnám na energiích ušetřit, pro některé to může naopak znament platby vyšší. V roce 2016 se právě kvůli dopadům na „chataře“ zvedl proti nové tarifní struktuře silný odpor ze strany politiků i veřejnosti a záměr nakonec poslala k ledu sama tehdejší předsedkyně ERÚ Alena Vitásková. Na některé odběratele nejspíš dopadne negativně i nyní odstartovaná úprava. Změny jsou přesto nevyhnutelné. Současný systém neodpovídá vývoji v energetice, ignoruje technologie, které už v praxi fungují, a je nespravedlivý k těm, kdo se snaží chovat ekologicky a energetickou soustavu příliš nezatěžují.

Příliš drahá káva

Nový design trhu se týká regulované složky elektřiny, nedotkne se tedy tržní ceny, která se tvoří na burzách a kvůli omezení dodávek plynu do Evropy prudce vystřelila nahoru (viz graf). Zjednodušeně řečeno jde tedy o náklady na transport elektřiny. Platba za přenos a distribuci dnes tvoří u domácností přes třetinu ceny, u velkých odběratelů na hladině vysokého a velmi vysokého napětí je to o něco méně.

Základní myšlenka je taková, že v nových tarifech by mnohem větší roli měly hrát skutečné náklady za přenos a to, jak odběratel síť zatěžuje nebo zda jí třeba i pomáhá, než to, kolik elektřiny odebere. To může být pro některé odběratele, kteří podle svého mínění elektřinou šetří, těžko skousnutelné. V tomto bodě vstupují do hry právě omílaní chalupáři a zahrádkáři, tedy vlastníci málo vy­užívaných objektů s nárazovou a občas i velmi vysokou spotřebou, například pro provoz cirkulárky nebo jiných nástrojů. Právě ti byli v minulosti populisticky prezentováni jako oběti tarifních změn a lze očekávat, že tomu tak bude i nyní.

Jan Brož

„Lidem se těžko vysvětluje, že když přijdou jednou za půl roku na zahrádku a udělají si tam kafe, tak jim tam distributor musí natáhnout dráty. Ty stojí strašné peníze v porovnání s cenou kávy, nehledě na to, že příprava kávy v soustavě udělá náraz, na který musí být distributor připravený. On totiž neví, že tam přijdete ve čtvrtek v šest hodin večer. Musí počítat s tím, že si to kafe uděláte každou vteřinu. Náklady na to jsou extrémní. Nicméně i tento typ zákazníka se může novým tarifům přizpůsobit a náklady snížit, například tím, že si pořídí nové technologie, které mu potřebnou energii přímo vyrobí. Právě nová energetika si už s těmito dříve často zmiňovanými odběrateli poradí,“ nastiňuje Kusý.

ERÚ si je vědom senzitivity tématu a ve spolupráci s Technologickou agenturou chystá detailní citlivostní analýzu dopadů. Podle koncepce ERÚ nicméně předběžné analýzy ukázaly, že změna tarifů může v případě některých zákazníků z řad domácností přinést zdražení o pět až deset procent, jiní by však mohli až dvacet procent ušetřit. Kusý nicméně zdůrazňuje, že celý proces je na úplném počátku, a jak změny skutečně na jednotlivé odběratele dopadnou, bude jasné až za několik let. Úřad počítá s tím, že celý proces završí v roce 2028.

Miliardy za služby síti i domácnostem

Nejzásadnější změnou je zrušení současných tarifů, tedy typově sazby D01d pro domácnosti s nízkou spotřebou nebo D45d pro obydlí s přímotopy. Takových tarifů dnes existuje přes dvě desítky, mnoho z nich je zastaralých a využívá se minimálně. Fungování distribuce komplikuje i to, že řada odběratelů využívá tarif neodpovídající jejich skutečné spotřebě. Nejedna domácnost využívající přímotopy přešla v nedávné éře levného plynu na plynový kotel, ponechala si však „přímotopovou“ sazbu. To pro distributora znamená, že musí být zbytečně připraven kdykoli dodat elektřinu pro vytápění, což náklady na distribuci značně prodražuje. Ty se pak promítají i do cen těch, kteří mají sazbu úměrnou spotřebě.

Současné tarify nahradí tarify nové, přehlednější, které se budou orientovat nikoli podle spotřebičů, jež odběratel využívá, ale podle jeho přístupu k síti. „Tarifů nebude dvacet, ale třeba sedm a budou rozděleny podle toho, jakým způsobem se zákazník chová,“ vysvětluje Kusý. Z nových tarifů budou profitovat ti, kteří vybavili své domácnosti moderními technologiemi, jako jsou třeba majitelé střešních fotovoltaik a domácích baterií, kterých zvlášť v posledních měsících prudce přibývá a podle prognóz i nadále přibývat bude. Takoví totiž mohou síti i pomáhat dodávkami elektřiny v případě nedostatku nebo ukládáním v době nadbytku. To platí i pro elektromobily. Jejich baterii může provozovatel soustavy teoreticky využít ke stabilizaci. V úvahu přichází i ukončení současného měření elektřiny po fázích, které je pro samovýrobce dodávající do sítě nevýhodné.

Úřad přitom bude postupovat shora dolů, nejdříve tedy přijdou na řadu odběratelé ze sítí velmi vysokého a vysokého napětí, jako jsou velké podniky typu Škody Auto či Českých drah. Domácnosti napojené na distribuční síť nízkého napětí budou úplně poslední. Také firmy už dnes náklady na přenos elektřiny značně zatěžují, a ty tak nezřídka sáhly k opatřením, jak sobě i soustavě pomoci. Například dodavatel energií pro mladoboleslavskou automobilku Ško-Energo už v roce 2016 instaloval elektrokotel, který v případě nadbytku přetaví elektřinu do tepla a tím uleví soustavě. Ze stejného důvodu se společnost vrhla i na výstavbu velkokapacitní baterie. „Tito zákazníci mají enormní náklady na energie a uvědomují si to. Pomáhají tím, že si udělali vlastní zdroj, začali více uvažovat, kde se co spotřebovává, a hledají možnosti úspor a změn chování ve spotřebě. My jim však v současnosti nemůžeme nabídnout tarif podle toho, jak se vůči soustavě chovají,“ říká Kusý.

Jan Brož

Změna by tak měla otevřít prostor pro efektivní využívání akumulace či takzvaných agregátorů flexibility. Zjednodušeně jde o balíky nasmlouvaných zákazníků s možností navýšení či omezení dodávek a odběrů, které agregátory koordinují. Tuto kapacitu pak mohou nabízet provozovateli přenosové soustavy ČEPS ke stabilizaci sítě. Podle mluvčí ČEPS Hany Klímové je dnes už certifikováno šest agregátorů a více než patnáct má podanou žádost. Agregátory společností jako Nano Energies, innogy, E.ON a ČEZ mají zatím nasmlouvanou flexibilitu jen od velkých dodavatelů, jako jsou průmyslové firmy či kogenerační jednotky. Třeba Nano Energies se však už intenzivně zajímá i o řízení flexibility domácností.

Nejde o malé peníze. ČEPS v minulých letech vydával na tazvané služby výkonové rovnováhy obvykle kolem sedmi miliard ročně. I cenu elektřiny na stabilizaci soustavy však ovlivňují ceny burzovní a za letošek náklady značně vzrostou. „Na základě aktuálního vývoje lze očekávat náklady na úrovni dvaceti až jednadvaceti miliard korun,“ uvedla Klímová. Část tohoto balíku by si v budoucnu mohly ukousnout firmy, domácnosti, ale i společenství poskytující flexibilitu. I když význam agregátorů roste, stále jde hlavně o doménu uhelných elektráren.

Podle ERÚ zároveň zvýšené množství subjektů nabízejících služby pro stabilizaci sítě zvýší konkurenci, a může tak srazit cenu na trhu, kde se dnes pohybuje jen omezené množství poskytovatelů. Díky efektivnějším tarifům by se také větší část elektřiny mohla využít lokálně, což sníží poptávku po podpůrných službách. To by v konečném důsledku zlevnilo energie i těm, kteří žádnou flexibilitu neposkytují.

První změna: dělení elektřiny mezi byty

Nová tarifní struktura závisí na dvou okolnostech. Jednak je to instalace chytrých měřidel, která by odesílala údaje o spotřebě v reálném čase. Od poloviny roku 2024 se počítá s jejich instalací v odběrných místech se spotřebou nad šest megawatthodin ročně, což odpovídá zhruba rodinnému domu. O tři roky později by měli přijít na řadu i zbylí odběratelé.

V prvé řadě však musí dojít k úpravě energetické legislativy. Současné zákony s flexibilitou, akumulací ani s dalšími moderními technologiemi nepočítají, ačkoli ERÚ už několik let apeluje na ministerstvo průmyslu, aby je do legislativy zahrnulo. Návrhy legislativních úprav se v posledních letech objevily nesčetněkrát, avšak narazily buď přímo na ministerstvu, nebo v parlamentu. Zohlednit by je měl až nový energetický zákon, na kterém resort aktuálně pracuje. V tuto chvíli se nejčastěji zmiňuje rok 2024, nicméně podle zpráv z trhu nabírá tvorba nového zákona zpoždění.

Jan Brož

ERÚ nicméně našel skulinu v legislativě, která první změny umožní už od příštího roku i bez nového zákona. Úprava vyhlášky o pravidlech trhu s elektřinou otevře vlastníkům bytových domů s fotovoltaikou či jinou technologií cestu ke sdílení vyrobené elektřiny mezi jednotlivými domácnostmi. I když se ještě nebudou moci podílet na stabilizaci soustavy, odstraní se tak jedna ze zásadních překážek, která doposud bránila rozvoji takzvané komunitní energetiky.

Energetickým společenstvím vyrábějícím elektřinu přitom nemusí být jen bytový dům, ale třeba obec, zahrádkářská kolonie nebo chatová osada. Není v silách a schopnostech každého odběratele, aby se kvůli „kávě na zahrádce“ zabýval potenciálem moderní energetiky. V místní komunitě by se však mohl najít jedinec, který usporná opatření iniciuje. Zkušenosti z nechvalně proslulých schůzí „esvéjéček“ nicméně dávají tušit, že najít shodu nebude jednoduchý úkol. Cena za jednorázové spuštění cirkulárky by však mohla být pro mnohé dostatečně motivační.