Vypadalo to jednoduše. Spalování uhlí v elektrárnách škodí klimatu, tak se tepelné zdroje odstaví a nahradí se zelenými alternativami. Na začátku roku se v Německu odpojily uhelné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 4,7 gigawattu. Nastal ale problém. Není dostatek záložních zdrojů, takže v momentě vysoké poptávky je třeba zapojit „staré dobré“ uhelné elektrárny.

Tento scénář platí pro černouhelnou elektrárnu Heyden o výkonu 875 megawattů v Severním Porýní-Vestfálsku, jež musela být už od 1. ledna připojena k síti šestkrát. Pro energetickou firmu Uniper, která ji provozuje, to je dobrý obchod.

Firma přitom v roce 2016 vznikla jako nechtěná část koncernu E.ON, kdy do ní mateřská společnost přesunula špinavé fosilní zdroje. Energetický dinosaurus se ale má čile k světu. Kromě uhelných a plynových elektráren drží podíl i v projektu Nord Stream 2. V Uniperu loni získal většinu finský koncern Fortum, jenž provozuje ve Finsku a Švédsku jaderné elektrárny.

Minulý rok skončil nad očekávání dobře. Firma vykázala růst zisku před úroky a zdaněním o 16 procent na 998 milionů eur. Její ředitel Andreas Schierenbeck to vysvětlil tím, že koncern zeštíhlil, optimalizoval obchody a skutečně umí dodávat energii v momentě, kdy to je potřeba. Firma také investuje do obnovitelných zdrojů a připravuje se i na vodíkovou budoucnost, kdy v plynovém potrubí už nebude zemní plyn, ale vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů. 

Uhelné zdroje jsou stále nutné

V současnosti ale platí, že kromě záložních elektráren na zemní plyn jsou stále nepostradatelné i ty uhelné, jak ukazuje případ elektrárny Heyden, protože se podílí na bezpečnosti dodávek elektřiny, zdůraznil deník Die Welt. 

I když byl zdroj odstaven o pět let dříve, než byla schválená životnost bloku, Spolková síťová agentura může elektrárnu využít v době, kdy je potřeba přidat do německé sítě výkon. A to se stalo od 1. ledna už šestkrát, kdy provozovatel přenosové sítě Tennet potřeboval zapojit záložní zdroje. Mimo jiné 8. ledna, 30. ledna nebo 27. února. 

Tennet požádal úřady, aby byl výkonný uhelný zdroj považován za jednu z elektráren, jež jsou pro energetický systém nezbytné. Uniper musí udržovat elektrárnu v pohotovostním režimu a dostává za to zaplaceno. Stejně tak to platí pro starou elektrárnu na topný olej u Ingolstadtu. V pohotovosti tu musí být dva bloky o celkovém výkonu 800 megawattů.

Stejné opatření se týká i dalších uhelných elektráren. Od firmy STEAG to je zdroj Walsum 9 u Duisburgu o výkonu 410 megawattů, od RWE elektrárna Westfalen E s výkonem 800 megawattů. Obě elektrárny jsou nezbytné pro udržování stability elektrické sítě. 

Síťová agentura ale zdůraznila, že tyto síťové rezervy spalují jen minimální množství uhlí a zajišťují potřebnou frekvenci v síti, aby nedošlo k výpadkům energie. I proto se emise ze spalování fosilních zdrojů v tomto případě výrazně snižují. Náklady za tyto rezervní služby pak podle agentury nesou spotřebitelé elektřiny. 

Stabilita německé energetické soustavy může projít další zkouškou na konci tohoto roku, kdy budou odpojeny tři jaderné zdroje z posledních šesti bloků. Celkem to znamená minus 3,4 gigawattu instalovaného výkonu. K tomu se mají přidat další uhelné zdroje o výkonu 1,5 gigawattu.

Rekordní cena pro domácnosti

V souvislosti s odpojováním jaderných i uhelných zdrojů a vyššími náklady na udržování elektrické sítě stoupá pro koncové odběratele elektřiny cena. Loni byla pro německé domácnosti rekordní.

Celkem domácnosti v Německu utratily za elektřinu 37,8 miliardy eur, což je o miliardu více než v roce 2019. Je pravděpodobné, že rekord padne i letos. V únoru stála v průměru megawatthodina na velkoobchodním trhu 50 eur, loni v dubnu to bylo jen 16 eur. V průměru loni domácnosti zaplatily za kilowatthodinu 30 centů. 

Ceny rostou hlavně kvůli různým poplatkům německé vlády, aby mohla financovat odklon od uhlí a jádra a rozvoj alternativních zdrojů. Ty tvoří přes 75 procent koncové ceny elektřiny pro domácnosti.