Moudra zahraničních expertů nejsou v Česku přijímána příliš vřele. Ale premiér Petr Fiala do toho letos šel se zvednutým hledím a s nadějí, že mu setkání s generálním tajemníkem OECD Mathiasem Cormannem a představení pravidelného hodnocení hospodářské situace ublížit nemůže. Byl to celkem dobrý odhad. Vládou zatím spíše deklarované než uskutečňované utahování opasku OECD podpořila takřka bezvýhradně.

Drastický systém? Ale kdeže

Důchodový věk je třeba jednoznačně zvýšit. „Čeští pracovníci odcházejí do důchodu mnohem dříve než ve většině zemí OECD. Míra zaměstnanosti, ačkoli je celkově vysoká, prudce klesá po dosažení věku 60 let,“ píše se ve zprávě a vyvrací se tak báje o tom, jak zde s našimi 68 lety chceme zavádět drastický systém ve světě nevídaný.

Kdo se podívá na penzijní data shromážděná právě v OECD, s překvapením zjistí, že ve většině vyspělých zemí se věk odchodu do důchodu pro osoby, které právě vstupují ve věku 22 let na trh práce, pohybuje mezi 69 a 71 roky. A leckde je automat, který zvyšuje důchodový věk podle vývoje věku dožití sám od sebe bez zásahu politiků, což jsme tu už měli, ale partička Sobotka, Babiš a Jurečka ho před pár lety demontovala.

OECD se poměrně obsáhle věnovala i problému, o němž se mnoho nemluví, a tím je situace na trhu práce. Po­dle zprávy je nedostatek kvalifikované pracovní síly hlavní překážkou budoucího růstu. Příčinou je zejména nízká zaměstnanost matek.

Ve srovnání s bez­dětnými ženami je zaměstnanost matek dětí do šesti let věku poloviční, což je v mezinárodním srovnání zcela bezprecedentní. Druhé Estonsko dosahuje rozdílu něco přes dvacet procent a třetí Německo pouhých jedenáct procent. V takovém Švédsku pracuje větší procento matek než bezdětných žen.

V této situaci je aktuální požadavek lidovců a Pirátů na další zvyšování rodičovské opravdu zcela absurdní. I OECD samozřejmě vidí, že je potřeba více školek, ale příliš štědré rodičovské dávky jsou tím hlavním.

Vyšší zdanění majetku

Pravidelná doporučení ke konsolidaci veřejných rozpočtů jsou kromě zásahů do penzí jako obvykle zaměřena i na příjmy a zpráva upozorňuje na nízkou progresi daně z příjmů v mezinárodním srovnání, ale jedním dechem dodává, že by se měly snížit sociální odvody a v našem daňovém mixu nejvíce chybí výrazně vyšší zdanění majetku, tedy především nemovitostí, což jsou objektivně „růstu nejméně škodící daně“.

Dohromady se tak dá říci, že ministr financí Stanjura kráčí správnou cestou, ale už by to chtělo nějaký výsledek. Fiala po setkání s Cormannem slíbil, že to sedmdesátimiliardové snížení deficitu má být jen první v řadě a vláda chce stejným tempem pokračovat dál. Jen jestli to už vědí i jeho koaliční kolegové, kteří i do toho letošního utažení zatím jen hážou vidle.