Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Nevídaně silné rozdělení politické scény, uchopená příležitost ODS a chyby koaličních stran vedou českou politiky opět k dominanci dvou velkých stran.
Dubnový, tedy v dubnu sbíraný a v květnu zveřejněný, volební model agentury Kantar předčil ten březnový neboli v březnu sbíraný a v dubnu prezentovaný. Není to jen slovní hříčka. Termín sběru dat je vždycky důležitý. V dnešní rozkolísané době, kdy se preference mohou měnit ze dne na den, to platí dvojnásob. Proto hned zkraje konstatujme, že poslední volební model Kantaru byl sbírán od 8. do 29. dubna. Od té doby se s veřejným míněním mohlo stát leccos.
Proto je dobré spíše než absolutní čísla sledovat trendy. I ty jsou ale více než výmluvné. Na politické scéně dnes vidíme vlastně jen dva opravdu silné póly – ANO a ODS s jejími spojenci. Sami občanští demokraté dotahují Babišovu stranu, což je fenomén, který v tak rychlém tempu čekal málokdo. Daleko za vedoucí dvojicí vyklusávají ostatní.
Vysvětlení této situace je vlastně prosté. Už závěr volební kampaně přinesl souboj pouhých dvou kandidátů na post premiéra. Vyzyvatelem Babiše se nestal Bartoš, nýbrž Fiala. Ten zajistil Spolu vítězství, koalici většinu ve Sněmovně, sestavil vládu, dohodl se se Zemanem, aniž by musel jakkoli korigovat politické a personální složení vlády, a následně získal ještě bonus coby válečný premiér. Zatím jde od vítězství k vítězství. Ale také nese plnou odpovědnost za celou vládu a z ní nemá kam uhnout. Proti stojí sice navzájem konkurenční, ale vcelku jednotná a razantní Babišem dominovaná opozice.
To vše ústí do bipolarizace politické scény, jakou tu dlouho nepamatujeme. Naposledy jsme ji zažili za Topolánka a Paroubka. Vrcholem byl rok 2006, kdy ODS a ČSSD posbíraly bezmála sedmdesát procent všech odevzdaných hlasů.
Na vině podstatně slabší podpory ostatních koaličních stran jsou – kromě očividné dominance Petra Fialy, který prostě chytil příležitost za všechny její pačesy – i jejich chyby. Některé z nich jsou zakódované přímo v jejich genech.
TOP 09 vznikla v čase, kdy bylo třeba vytvořit alternativu k ODS. Hlavním motivem byla až moc dominantní a z hlediska voličů dost složitá postava Mirka Topolánka, kterého vystřídal neméně kontroverzní Petr Nečas.
Jenže ty časy jsou dávno pryč. Většina voličů Topky nemá žádný zásadní důvod, proč nevolit ODS. A tak je původní Schwarzenbergova a Kalouskova strana tak trochu navíc. Samozřejmě to neplatí úplně obecně. Třeba v Praze a v některých dalších lokalitách má pořád své místo. Ale obecně vzato je a bude její pozice čím dál složitější. Tedy přinejmenším dokud bude Fiala zvládat svou roli šéfa ODS a vlády.
Už několikrát jsme rozebírali stav Pirátů. Stranou zmítá vnitřní spor o další směřování, pragmatici zatím vedou nad fundamentalisty, a tak ztrácí svou přitažlivost pro mladé lidi i skoro všechen protestní potenciál. Stává se až druhou či třetí v pořadí. To se jen tak nezmění a s tím se těžko dělá díra do světa.
Lidovci mají část svých voličů jistou, ale ta nestačí na pět procent. Vsadili na vládu, mají důležitá ministerstva a s nimi stojí a padají. Přes samostatnou kandidaturu v řadě velkých měst momentálně nemají sílu na suverénní pozici.
Velká budoucnost se po volbách věštila STAN. Strana a její šéf Rakušan se zdáli být hlavními koaličními konkurenty ODS a přímo i Fialy. Pak však přišla série nejrůznějších afér členů starostovského vedení. U všech platilo, že na každém šprochu… A tak se STAN dostali do hluboké defenzivy, které moc nepřidává zvládání ukrajinské uprchlické vlny, jež padá na hlavu ministra vnitra.
Zároveň však platí, že právě Starostové jsou tím uskupením, jež má jako jediné reálnou šanci přímo soupeřit o voliče s opozicí – konkrétně s ANO a Přísahou. Pro vládu jsou nezbytní. Záleží jen na nich samotných, zda to zvládnou. Příležitost ukázat své schopnosti dostanou už za pár týdnů v komunálkách a senátkách, které jim až doteď mimořádně vycházely.
Tím se vracíme k příběhu největší historické bipolarizace. Soupeření Topolánek versus Paroubek skončilo odchodem obou z politické scény a následným drastickým propadem ODS a ČSSD. Nikde není psáno, že únava ze soupeření Petra Fialy s Andrejem Babišem brzy nezaklepe na dveře. A pak se mohou smát ti nyní třetí a třeba i čtvrtí a pátí.
