Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Navrhnout Petra Fialu na prezidenta je lákavá představa a jednoduché řešení. A přece to vůbec není dobrý nápad.
Když se tehdy čerstvý straník Petr Fiala na podzim 2013 přihlásil o post předsedy ODS, autor tohoto textu si povzdechl, že je to věčná škoda, jelikož tím končí Fialovy šance stát se prezidentem, kterým by někdy být mohl, neboť by představoval takřka ideálního středopravicového kandidáta. Kandidáta s potenciálem, na němž by se shodly všechny strany a hnutí od středu doprava a taky dostatečná část voličů.
A teď střih. Píše se březen roku 2022 a Petr Fiala je zpátky ve hře. Je bezpečně nejsilnější, co kdy býval. Splnil sliby, kterým málokdo věřil. ODS stabilizoval a přivedl hlavním vchodem do Strakovy akademie. Odstranil Andreje Babiše a pacifikoval Miloše Zemana.
Navíc je teď válečným premiérem. Roste každým dnem, každým úkolem a každým projevem.
A byl by favoritem proti všem ohlášeným i potenciálním kandidátům. Konkrétně zejména vůči generálu Petru Pavlovi a samozřejmě expremiéru Babišovi. Druhý jmenovaný by v případě Fialovy kandidatury na své hradní ambice dokonce nejspíš rezignoval.
Navrhnout Petra Fialu na prezidenta by tedy byl logický krok. Zvláště v situaci, kdy pětikoalice chce mít společného kandidáta, ale zatím ho nemá. Tápe a čas neúprosně běží.
Ano, je to lákavá představa a jednoduché řešení. A přece to vůbec není dobrý nápad.
ODS je sice stabilizovanou stranou, ale stabilita je v současném politickém světě pomíjivá. Kromě vládních výzev má strana řadu velkých úkolů – počínaje komunálními volbami či vládnutím v krajích a konče posílením členské základny. Za současným předsedou nestojí zástup uchazečů o předsednické křeslo. Přesněji řečeno, nestojí tam ani jeden reálný pretendent na úspěšné předsednictví. Všem chybí přinejmenším Fialův instinkt a rozvaha.
Jestliže platí, že šéf ODS nemá nástupce ve straně, ještě více to platí o vládě. Při vší úctě k současným ministrům není na obzoru jediný, který by mohl rychle přeskočit z ministerského do premiérského kupé. Postrádal by nutný geopolitický rozhled i kontakty včetně linky na Hrad. Kterémukoli jinému politikovi by ale zejména chyběla Fialova autorita a s ní spojená schopnost klidně a bez zbytečného humbuku, zato však spolehlivě umravňovat své kolegy a přimět je udělat to, co premiér považuje za správné.
Navíc stále platí, že vládu to nejsložitější teprve čeká. Kandidovat na prezidenta by se v této situaci jevilo jako útěk od odpovědnosti, jako zbabělost či jako zrada na voličích. Nic z toho se neodpouští. A nic z toho k Petru Fialovi ani trochu nepatří. Zaplaťpánbůh!
Fialův čas na Hrad přijde. Za pět let bude skvělým kandidátem. Teď je jeho místo ve Strakovce. Teď je potřeba, aby byl skvělým, nebo alespoň hodně nadprůměrným, premiérem.
