Bude to už čtvrt století, co můj učitel makroekonomie dával studentům hádanku: Jaký rozdíl byl mezi středověkými morovými epidemiemi ve srovnání s epidemií HIV z hlediska dopadů na HDP na obyvatele a mzdovou hladinu? Měl za sebou čerstvou zakázku od Světové banky, která potřebovala vědět, co se stane s ekonomikou postižených afrických zemí v pásu od Jihoafrické republiky až po Ugandu. Dal i nápovědu, zkuste přemýšlet o tom, jak se šíří, kdo a v jakém věku jí podléhá.

Zůstali jen malí a staří

HIV kosilo lidi v nejlepším věku, typický scénář šíření vypadal tak, že mladí otcové rodin se vydávali za lépe placenou prací a domů se vraceli maximálně jednou dvakrát do roka. V ubytovnách nebo při dlouhé cestě se nakazili od prostitutek. Po návratu nakazili partnerky, zeslábli a bez jakékoli terapie AIDS podlehli oni i jejich ženy. Zůstali prarodiče a malé děti před pubertou.

Velmi tragický příběh s výsledkem, že HDP na obyvatele v nejvíce postižených oblastech, odkud se migrovalo za prací, silně poklesl (zemřeli ekonomicky aktivní), ale mzdy těch, kteří přežili a mohli dělat těžkou práci, třeba v jihoafrických hlubinných dolech, stouply. To, co pomohlo mnohem víc než výzvy k sexuální zdrženlivosti, byla levná a všeobecně dostupná ochrana spojená s osvětou a rozšíření účinné terapie i v této části světa.

Jiná nemoc

Covid-19 má jiné charakteristiky než AIDS, šíří se jinak, postihuje jiné demografické skupiny, ale na to, jaký měla infekce typicky mírný, až bezpříznakový průběh u dětí a zdravých mladších dospělých ročníků, je dosavadní bilance obrovská.

Samotný vývoj vakcín byla investice s fantastickou ekonomickou návratností, nízké tisícikoruny za dokončené očkování oproti vysokým desetitisícům za pobyt těžkých případů na jednotce intenzivní péče denně. Vysoká míra proočkovanosti rizikových skupin skýtá docela velkou naději, že ten letošní podzim nebude stejný jako ten minulý.

S tím, jak ve vyspělých zemích značně postoupila vakcinace proti covidu-19, samozřejmě vzniká prostor pro zpracování seriózních studií, které se ohlížejí dozadu a porovnávají přímé i vyvolané náklady (lockdowny, nedostatečná výuka a dopady na dlouhodobou produktivitu apod.) jednotlivých opatření i celkového přístupu boje proti šíření koronaviru s jejich přínosy. Kolik stál jeden zachráněný život ve srovnání s tím, co jsme ochotni vynaložit na léčení jiných nemocí? A proč ty rozdíly?

Zkoumat to budeme ještě dlouhá léta a nejde o rojení nové generality po bitvě. Solidní analýza ze zdravotního, sociálního a ekonomického hlediska je něco, co musí přijít, jestli si z toho máme vzít vůbec nějaké ponaučení. Když už nebudeme vědět, co dělat příště, tak aspoň musíme vědět, s kým a co už určitě nedělat jako minule. Mimochodem, ty historky z natáčení, až začnou vycházet, to bude také počteníčko.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.