Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Energetická krize prověří životaschopnost minipivovarů ještě víc než covid. Kvůli rostoucím nákladům musí zdražit a bojí se, že přijdou o zákazníky
Dvouleté martyrium pandemie čínské chřipky přežili. Letos ale rodinnému pivovaru Švihov ve středočeských Němčicích zasadila poslední ránu energetická krize. Kombinaci rostoucích nákladů na elektřinu a plyn a zdražování prakticky všech surovin už podnik zaměřující se na vaření belgických speciálních piv neutáhl.
V létě proto majitelé van der Weerdenovi usoudili, že je čas s podnikáním v pivovarnictví seknout. „Došli jsme do bodu, kdy si už nechceme půjčovat další peníze na provoz,“ vysvětluje Anna van der Weerden, proč se spolu s manželem rozhodli minipivovar prodat.
Drtivá většina z více než 500 minipivovarů v Česku zatím odolává. Na budoucnost ale hledí s obavami. Neúnosně vysoké náklady je donutí zdražit. Protože ale jejich speciály už tak stojí víc než produkce velké konkurence, obávají se ztráty přízně zákazníků. Budou Češi ochotni za pivní pestrost platit čím dál větší peníze?
Když vláda předloni na jaře vyhlásila první „tvrdý“ lockdown a zavřela prakticky všechny veřejné prostory včetně restaurací a pivoték, vypadalo to s minipivovary bledě. Sládci sice neměli zakázáno vařit pivo, nebylo ale kde prodávat. Další, mírnější restrikce už ale umožnily najít si k zákazníkům cestu.
Trochu překvapivě se tak v českém minipivovarnictví nekonala žádná katastrofa. Podle odhadů Českomoravského svazu minipivovarů pandemii nepřežila jen třicítka podniků, které buď úplně skončily, nebo změnily majitele. Jinými slovy, krach se dotkl jen zlomku trhu. Šrámy ovšem počítali i ti pivovarníci, kteří přežili.
Když letos místo očekávaného oživení přišla válka na Ukrajině následovaná energetickou krizí, jsou proto minipivovary zranitelnější než před nástupem pandemie. „Covid vysál z minipivovarů rezervy a teď už často není kde brát,“ konstatuje prezident minipivovarnického svazu Michal Voldřich.
První náznaky potíží s energiemi přišly už loni na podzim. I mezi minipivovary se totiž našli klienti distribuční společnosti Bohemia Energy, kteří se po jejím krachu ocitli v téměř neřešitelné situaci.
Tento osud potkal například plzeňský pivovar Purkmistr, který zároveň provozuje restauraci a pivní lázně. Podle ředitelky firmy o padesáti zaměstnancích Martiny Köhlerové přišel s prvními fakturami za energie po kolapsu Bohemia Energy šok. „Přešli jsme k dodavateli poslední instance. V lednu nám přišla faktura na plyn a elektřinu na milion korun měsíčně, do té doby to bylo tak 300 tisíc, maximálně 400 tisíc korun,“ vzpomíná Köhlerová.
Firma dodnes musí nakupovat energie za spotové ceny. Platí v průměru trojnásobek toho co v minulosti. Podle Köhlerové představuje vedle samotných vysokých cen problém také jejich kolísání podle situace na trhu. Velmi špatně se kalkuluje.
Podle Michala Voldřicha naštěstí podobný osud potkal jen málo minipivovarů. Většina z nich má na letošní rok ceny energií zafixované a problém zvýšených nákladů bude řešit až od začátku příštího roku.
To je třeba případ minipivovaru Clock z Potštejna. Podle spolumajitele Jiřího Andrše pivovar na začátku léta pocítil vyšší ceny elektřiny, která mu podražila zhruba na dvojnásobek. „U plynu to ale tak hrozné není, máme na něj do konce roku fixaci,“ říká Andrš. Po jejím konci ovšem bude muset firma řešit násobně vyšší náklady také.
Minipivovary hledají cesty, jak omezit spotřebu energií a zefektivnit provoz. To je ovšem možné jen do určité míry, pokud tím nemá utrpět kvalita piva. „Podařilo se nám výrazně snížit náklady na provoz pivovaru, ale aktuální cena energií je čtyři- až pětkrát vyšší než minulý rok,“ konstatuje Jakub Vik z Rodinného pivovaru Vik.
Najdou se ovšem i minipivovary, které prozíravě investovaly do posílení energetické nezávislosti. Jedním z nich je přerovský Parník. „Už dlouho před energetickou krizí jsme se zaměřili na fotovoltaiku, takže máme celou střechu pokrytou solárními panely. Po většinu roku jsme energeticky soběstační,“ tvrdí sládek Parníku Richard Antl.
Minipivovarnický trh v Česku je velmi pestrý. K vaření piva se používají různé technologie, a tak elektřina nebo plyn tvoří různou část nákladů. Obecně řečeno se ale právě energie podílejí na ceně piva nejvíc. „Například u ležáku se suroviny na výsledné ceně jednoho piva z minipivovaru podílejí asi jednou korunou. Mnohem horší je spotřeba energií. Ta tvoří při výrobě půllitru nápoje asi tři až čtyři koruny,“ vypočítává pivovarský expert z České zemědělské univerzity v Praze Tomáš Maier.
Aby problémů nebylo málo, podražují letos také suroviny. Úroda ječmene, ze kterého se pivovarský slad vyrábí, letos nebyla špatná. Podle ČSÚ se této obilniny sklidilo zhruba o pět procent víc než před rokem. Přesto ale ječmen podražil, a především: jeho zpracování na slad je také energeticky velmi náročné. „K výrobě jedné tuny sladu potřebujete asi jednu megawatthodinu energií. Slad tak letos podražil už zhruba o padesát procent,“ vysvětluje Michal Voldřich.
Růst cen se týká také chmelu. Oproti loňským více než osmi tisícům tun letos čeští pěstitelé odvezli z polí jen asi polovinu. Také chmelařům přitom prudce rostly náklady, a to zejména na hnojiva. Zdražení suroviny je tak nevyhnutelné, i když zatím není jasné, o kolik půjde cena nahoru.
A nejen to. Chmel je navíc méně kvalitní než loni – obsahuje méně hořkých látek. V praxi to znamená, že se ho do piva kvůli dodání potřebné hořkosti bude muset přidávat více než obvykle.
Velké pivovary zdražení chmelu pocítí až se zpožděním. S dodavateli mají několikaleté smlouvy s pevnými cenami. Pro minipivovary to neplatí. „Chmel nakupují za aktuální tržní ceny,“ říká Voldřich. Jinými slovy, růst cen chmelu se v nákladech minipivovarů projeví už na konci letošního roku, a hlavně v roce příštím. Záležet bude na tom, kdy dojdou letošní zásoby.
Výsledkem drahých energií a rostoucích cen dalších vstupů je zdražování piva z minipivovarů. Velká část z nich k němu přistoupila už letos. Například zmiňovaný Purkmistr musel zvyšovat ceny jako jeden z prvních už letos v dubnu. Za pivo si pivovar musel začít účtovat zhruba o pětinu víc, související služby podražily o desetinu. Další zdražování přišlo v říjnu.
Náměšťský minipivovar Jadrníček zvýšil ceny až v září, a to zhruba o osm procent. Podle spolumajitele Luboše Jadrníčka je ale pravděpodobné, že přepisování cenovek nebylo poslední. „Když se napočítá dramatický růst cen plynu a elektřiny, násobné navýšení cen sladu a chmelu o desítky procent, tak se nedá vyloučit další zdražování. Může to být o pět až deset procent,“ počítá pivovarník.
Další zdražení přijde v příštím roce, kdy se na fakturách za energie projeví konec fixací, které většině minipivovarů vyprší letos v prosinci. Na otázku, na jak vysoký růst cen se mají zákazníci připravit, je ovšem těžké odpovědět.
Pětistovka minipivovarů funguje na mnoha různých byznys modelech. V cenách se odráží kromě nákladů také třeba to, zda mají odbyt ve vlastní restauraci, co používají k „topení pod kotlem“ nebo jestli poskytují další doplňkové služby, například oblíbené pivní lázně. Střízlivé odhady ale hovoří o cenové přirážce mezi deseti a dvaceti procenty.
Ještě letos v létě byla ovšem situace minipivovarů daleko tragičtější než nyní. Kvůli lavírování vlády ohledně zastropování cen energií či jiné pomoci některé z nich neměly tušení, kolik budou za elektřinu a plyn platit v příštím roce.
Nakonec se ministr průmyslu Jozef Síkela rozhoupal k akci a kromě zastropování cen na zbytek roku slíbil domácnostem i malým a středním firmám horní hranici cen energií také pro celý příští rok. Za plyn by tak i minipivovary, které do této kategorie spadají, měly platit maximálně tři koruny za kilowatthodinu; v případě elektřiny bude cenový strop činit šest korun za kilowatthodinu.
Pro pivovarníky je to dobrá zpráva. Tedy alespoň v tom smyslu, že už vědí, v jakých mezích se budou napřesrok počítat jejich náklady. Kromě toho se do jisté míry srovnají podmínky na trhu. Zatímco letos se faktury u jednotlivých minipivovarů dramaticky lišily podle toho, jak si byly schopné zajistit dodávky energií, v příštím roce bude horní hranice cen pro všechny stejná.
Michal Voldřich ale upozorňuje, že v jiných zemích Evropské unie vlády stropy stanovily pro firmy příznivěji. „Ocenili bychom, kdyby stropy v Česku byly nižší. I přes zastropování bude mít mnoho minipivovarů obrovské problémy,“ tvrdí šéf svazu minipivovarníků.
Každopádně budou muset zdražit, a jestliže jejich produkce stojí zhruba dvojnásobek toho co „masovka“ z velkých pivovarů, vydrží jen skalní příznivci řemeslných piv. Při zdražování všeho ostatního bude jen málokdo ochoten běžně platit za pivo stovku a víc.
Například Luboš Jadrníček tvrdí, že ještě na začátku roku pivo zavážel do patnácti hospod. „Pět majitelů se už ozvalo, že zavírají. Pro nás to znamená najít jiné odběratele, což v současnosti bude velmi obtížné, nebo výrobu omezit,“ vysvětluje Jadrníček. Podobný problém téměř jistě budou řešit i jeho kolegové z branže.
Ačkoli velké pivovarské skupiny mají mnohem větší spotřebu energií, zároveň jsou jednotkové náklady na pivo nižší než u jejich „minikonkurence“. „Na jeden půllitr nyní malé pivovary vynaloží za energii tři až čtyři koruny a velké pivovary jednu korunu,“ tvrdí Tomáš Maier z České zemědělské univerzity. Jednou z hlavních příčin je, že velké pivovary investují do úsporných technologií a umějí například využívat zbytkové teplo. To se kvůli dlouhé návratnosti minipivovarům nevyplatí.
Nutnosti zdražit se ale nevyhnuly ani velké firmy. Většina z nich už plány na zvyšování cen zveřejnila. Plzeňský Prazdroj, který zdražil o korunu již na jaře, zvedl ceny většiny své produkce už od začátku října, a to v průměru o 1,70 koruny za půllitr – tedy asi o osm procent. Ještě více, průměrně o desetinu, pak od listopadu podražilo pivo z Budějovického Budvaru.
Naopak pro mírnější růst cen se rozhodl pražský Staropramen. Už v září si nechal platit o 5,4 procenta víc za sudové a tankové pivo. Od října se cenovky změnily u baleného piva, a to téměř o šest procent.
Ani u velkých pivovarů zatím nelze spolehlivě odhadovat, jak budou hýbat cenami v roce 2023. Patří totiž mezi velkoodběratele energií, u nichž zatím vláda o zastropování cen či jiné formě pomoci v příštím roce nerozhodla.
