Česká ekonomika se ve třetím čtvrtletí roku smrskla, a to ročním tempem minus 1,5 procenta. Mohli jsme se sice dočíst o kvartálním poklesu o 0,4 procenta, ale to běžnému uživateli mnoho neřekne. Všechno jsme zvyklí měřit roční měrou. Období růstu a poklesu se přitom v české ekonomice střídají zhruba v poměru 10 : 1. Kdy je tedy snazší být investorem?

Míra 1,5 procenta se může zdát jako malý pokles hospodářského výkonu. Jsme teď zvyklí měřit vše spíše v desítkách procent – 18procentní inflace, 68procentní propad započatých nových bytů v bytových domech (září proti loňskému září, v červnu a červenci podobné míry) a podobně. Ale nesmíme zapomenout, o jaké veličině tu hovoříme. Dvouciferného hospodářského růstu dosahovala pouze Čína v letech své nejlepší kondice a i pak, podle mnohých ekonomů, za přispění „kreativního účetnictví“.

I v celkem růstovém předcovidovém Česku byl tříprocentní růst považován za rekordně velký a 1,5 procenta plus by před covidem bylo v západní Evropě pokládáno za úspěch. A tímto významným ročním tempem naše ekonomika v posledním čtvrtletí ne rostla, ale naopak klesala. Ze zatím publikovaných zemí EU to byl jednoznačně největší propad (viz graf níže).

Výsledek je o to horší, že stále patříme k posledním zhruba čtyřem zemím EU, které ještě nedosáhly předcovidové úrovně ekonomiky. Hůře na tom bylo Španělsko, ale i to se díky růstu v posledním čtvrtletí té úrovni dále přiblížilo, zatímco my se od ní začali ještě více vzdalovat.

Kdy je to snazší?

Smrskávající se ekonomika samozřejmě nevěští pro tradičního investora nic dobrého. Méně se vyrábí, spotřebovává, investuje. To ale neznamená, že se důležitost role investora během hospodářského poklesu snižuje. Ba právě naopak.

S trochou nadsázky můžeme říci, že když všechno krásně roste, je o něco snazší být investorem. Trhy obecně rostou, a investor tak má šanci na nějaký výnos, i když neudělá vždy jen to nejlepší rozhodnutí. Ale právě ve zmenšující se ekonomice musí investor projevit své skutečné know-how. Pokles znamená ekonomickou proměnu stejně jako růst a tu proměnu musí někdo zařídit.

Petr Bartoň: Investování není jen o růstu, ale i o zvládnutí změny

Někdo v upadající ekonomice musí zajistit, aby se podnik v problémech mohl proměnit tak, aby byl zachován „going concern“ nebo aby alespoň aktiva našla nové poslání. A to je investor. Jiné firmy se pod tlakem musejí přenastavit na jiné produkty či jinou strukturu vstupů a s tím jim opět většinou musí pomoci investor.

Jinými slovy, zvládnutí proměny v hospodářském poklesu je možná ještě důležitější než její zvládnutí v růstu, který je milosrdnější k chybám. A zároveň zodpovědná práce investora přispěje k tomu, že ani samotný hospodářský pokles nebude tak hluboký či tak dlouhý a znovu přijde růst.

Věřme investorům

A teď pozor. Období růstu a poklesu se v české ekonomice střídají zhruba v poměru 10 : 1. Kde pak má typický investor nasbírat dostatek zkušeností s řízením změn v období poklesu? Notabene když se na českých vysokých školách, na rozdíl od zahraničí, management krize téměř neučí?

I investorskému chování za krize se dá naučit za konjunktury. I za hospodářského růstu se tržní prostředí proměňuje tak, že dochází k útlumu některých firem či sektorů, a tam se specializovaný investor může naučit.

A tak nezoufejme z přicházející recese. Nedoufejme, že nás z ní dostanou další sekery státního rozpočtu. Věřme investorům, že potřebné proměny ekonomiky a firem zvládnou a ruku v ruce spolu s investory do energetických proměn nám pomohou vrátit se mezi růstové ekonomiky.

A nezapomínejme, že například skrze moderní investiční fondy se na jejich zkušenostech a investicích dnes může spolupodílet i ten, kdo si na proměny v přicházející recesi sám netroufá. 

Autor je hlavním ekonomem investiční skupiny Natland