Důchodový systém je v posledních letech velkým tématem v řadě evropských zemí. Hlavním důvodem je skutečnost, že jejich důchodové systémy fungují na velmi podobných principech - jedná se takzvaně o průtokový systém. To znamená, že peníze odvedené na sociální pojištění se nikde nekumulují, ale vyplácejí se stávajícím důchodcům. Zvedající se poměr důchodců vůči lidem platícím odvody na sociální pojištění je hlavním faktorem vznikajících problémů.

V poslední době se začalo uvažovat o změně třetího pilíře, tedy stávajících penzijních fondů. Z pohledu účastníků fondů, kterých je přibližně 4,4 milionu, je jejich hlavní výhodou státní příspěvek. Druhou výhodou je odpočet příspěvku od základu daně. Dochází k tomu však až z částky převyšující tisíc korun měsíčně.

Ohledně preferencí jednotlivých fondů platí, že sedmdesát procent účastníků drží své finanční prostředky ve starších transformovaných fondech. Ty sice garantují nemožnost ztráty v nominální hodnotě, ale zároveň je jejich výnos nižší než samotná inflace. Pokud k tomu dojde několik let po sobě (jako v posledních letech), efekt složeného úročení má na výkonnost takové investice výrazně negativní dopad.

V rámci změny třetího pilíře se jedná o možnost zavedení účtu dlouhodobých investic. Návrh má širokou podporu a čeká na své projednání ve Sněmovně. Stát by v rámci tohoto účtu daňově zvýhodňoval investice do akcií, dluhopisů či do podílových fondů a netají se velkými ambicemi s jeho využíváním.

Významným přínosem by mohla být garance, že výnos fondu neklesne pod míru inflace. Pravděpodobnost návratu státních dluhopisů České republiky do kladných reálných hodnot je však malá. Dorovnání výnosu fondu alespoň na míru inflace je dosud nevyřešenou otázkou.

Komu se to vyplatí

Zkušení větší investoři nemají důvod do takových fondů přecházet. Případným využitím fondů kvalifikovaných investorů si může řada z nich zajistit investici prakticky jakýmkoli směrem. Faktorem, který by mohl tuto skupinu pozitivně motivovat, by byla vyšší daňová odpočitatelnost investice. Návrh však počítá se zachováním stávajícího limitu ve výši padesát tisíc ročně.

I menší investoři, kteří pravidelně investují řádově několik tisíc korun měsíčně, již podobné podílové fondy využívají, přičemž se blíží horní hranici využití státních příspěvků a daňové odpočitatelnosti. Menší i větší investoři si budou vědomi potenciálních rizikových faktorů. Budou klást řadu dotazů ohledně správce fondu - jeho zaměření, historie či spolehlivosti. Bude je zajímat, zda budou možné obchody s již nakoupenými položkami, respektive jak bude zaručena likvidita.

Rychlé získání nových účastníků s nulovým nebo minimálním finančním vzděláním není reálné. Je jim nejprve nutné vysvětlit vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou. Principiální otázkou je, proč by tito lidé vlastně chtěli realizovat či případně navyšovat své investice.

Skupinou s nulovou pravděpodobností založení nového spoření jsou lidé v exekucích ve věku 18-65 let, kterých je aktuálně kolem 650 tisíc. Hlavní cílovou skupinou by tedy měli být lidé, kteří se již účastní třetího pilíře. V případě penzijního připojištění je u těchto lidí velkou motivací státní podpora. S jakou pravděpodobností zvýší své investice tímto směrem, když i zde budou mít zaručenu nulovou likviditu? Významné zvýšení jejich příspěvků je tedy málo pravděpodobné. Částečně pomoci by ale mohla ona zmíněná garance výnosů na úrovni inflace.

Pozor na stát

Celkově z toho vyplývá, že nový systém -tak jak je navržen - nezvýší významným způsobem výše investic za účelem zajištění důchodu. Platí, že ti, kteří chtějí na kapitálovém trhu zhodnocovat své prostředky, už tak dávno činí a jistě nebudou čekat na spuštění nového penzijního spoření.

Největším rizikem celého systému je skutečnost, že stát může kdykoli v průběhu investice změnit pravidla hry. Klíčovým parametrem v rozhodování je tedy postoj každého investora k politickému riziku za nulové likvidity. Je tedy vhodnější vytvářet rezervy na důchod mimo standardní systém a jím nabízené produkty. Jaké typy investičních nástrojů tedy použít? To již závisí na individuálním rozhodnutí každého budoucího důchodce. Každopádně možností je k tomu v dnešní době řada.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.