Spekulace o tom, že technologické firmy odposlouchávají každé naše slovo, mohou mít svůj původ nejen v bujné fantazii vypravěčů, ale také v technologickém pokroku samotném. 

Například před 10 lety totiž společnost Amazon Technologies podala patentovou přihlášku na technologii, která dokáže naslouchat klíčovým slovům a přizpůsobovat jim reklamu. Společnost tuto technologii popsala na příkladu, kdy si dva lidé si povídají o tom, co dělali na dovolené, a na základě rozhovoru se jim následně zobrazují reklamy. Ovšem ještě zajímavější koření do konspirační polévky přisypal Facebook (dnes Meta), když v roce 2017 požádal o patent na využívání pohybových senzorů mobilních telefonů ke shromažďování informací o uživatelích proto, aby jim mohla přizpůsobit svou reklamu. A do třetice, ve stejném roce požádala Kalifornská univerzita o patent, který identifikuje senzor akcelerometr, jenž lze použít k odposlechu klíčových slov. 

Akcelerometr totiž sleduje, jak uživatel drží svůj mobilní telefon, a tomu přizpůsobuje rozložení displeje. Často se používá v kombinaci s gyroskopem, který zase dokáže zjistit, zda se mobilní telefon sám otáčí, aniž by se nakláněl. Signály z těchto dvou snímačů lze podle výzkumu alespoň teoreticky převést na text a rozpoznat tak například klíčová slova vyslovená lidmi v blízkosti telefonu. Výzkumníci z izraelské skupiny pro obranné technologie Rafael a Stanfordovy univerzity dokázali pouze pomocí gyroskopů chytrých telefonů zachytit dostatečně bohaté akustické signály, aby mohli určit pohlaví mluvčího, rozlišit mezi různými mluvčími, a do jisté míry tak sledovat, o čem si lidé v okolí telefonů povídali.

Nicméně skutečnost, že existují technologie, které teoreticky dokážou odposlouchávat osoby v blízkosti mobilního telefonu, nemusí nutně znamenat, že k tomu opravdu dochází. 

Smazané přiznání rozvířilo vody 

Téma špehování mobilních telefonů je mezi lidmi natolik diskutované, že se mu rozhodl detailněji věnovat švédský portál Forskning, který přibližuje složitý vědecký výzkum veřejnosti. Kolektiv autorů proto oslovil Stefana Alfredssona, docenta informatiky na Karlstadské univerzitě, který se zabývá výzkumem mobilních širokopásmových sítí. I on sám se setkal s podezřelými souvislostmi mezi hovory a reklamou, avšak o konspiraci dle něj nejspíš nejde. „Aplikace jsou dnes pod velkým drobnohledem, moji kolegové velmi detailně studovali i zdravotní aplikace, které sbírají velká množství dat. A zatím jsme nezaznamenali žádné aplikace, které by se samy aktivně pokoušely o odposlech.“ 

V roce 2019 zveřejnili vědci Jacob Leon Kröger a Filip Raschke z Technické univerzity v Berlíně studii s názvem Odposlouchává můj telefon? Po přezkoumání argumentů pro a proti dospěli k závěru, že tajný odposlech nelze vyloučit. „Ale my jsme opravdu nenašli nic, co by tomu nasvědčovalo. Navíc v oblasti kybernetické bezpečnosti probíhá mnoho aktivních výzkumů a zatím nikdo nenašel důkazy," ujišťuje Stefan Alfredsson.

Za zmínku ale stojí jedna událost, která spekulace o špehování přiživila. Na konci loňského roku zveřejnila a následně zase smazala marketingová společnost CMG Local Solutions příspěvek na svém blogu o technologii aktivního naslouchání. Tvrdila, že je schopna odposlouchávat konverzace probíhající na mobilních telefonech a využívat tyto informace k preciznímu cílení reklamy. Tento přístup údajně spočívá v identifikaci klíčových slov, která společnost zajímají a následném použití umělé inteligence k identifikaci těchto slov v konverzacích vedených v blízkosti mobilního telefonu. Příspěvek na blogu společnosti však celkem pochopitelně příliš dlouho nezůstal. Ale protože internet si pamatuje vše, existuje jeho archivovaná verze. 

„Abyste mohli provést analýzu, kterou společnost popisuje ve své reklamě, musíte buď zpracovávat informace v zařízení, což vyžaduje výpočetní výkon, nebo musíte v podstatě kontinuálně odesílat zachycený zvuk na server posílat nepřetržitý zvukový proud na server, kde následně dojde k jeho následnému zpracování. Jenomže tato varianta by nezůstala příliš dlouho v utajení, protože uživateli by se buď vyčerpal datový limit, nebo se bude extrémně rychle vybíjet baterie,“ soudí Stefan Alfredsson.

Podle něj by se navíc takové odposlouchávání dalo odhalit také prostou kontrolou toho, co aplikace dělají. „Například u iPhonů existuje možnost aktivování funkce Zpráva o soukromí v aplikacích, která zaznamenává, které aplikace mají k čemu přístup a k jakým síťovým aktivitám mají přístup. Společnost by jistě mohla použít algoritmus, který dokáže detekovat určitá spouštěcí slova, ale to opět vyžaduje, aby byl mikrofon neustále zapnutý, detekoval zvuk a nepřetržitě analyzoval zvukový tok,“ pokračuje. 

Jak to tedy je s tím proklatým špehováním?

Mobilní telefon samozřejmě naslouchá pomocí zabudovaného mikrofonu. Když je mikrofon aktivován, dokáže zachytit zvuky z okolí a převést je na digitální zvukové signály, které může software a aplikace v mobilním telefonu zpracovat. 

A tady se dostáváme k jádru pudla. Mobilní telefon naslouchá pouze tehdy, když má aktivované funkce nebo aplikace, které vyžadují hlasový vstup. A aby bylo možné aktivně poslouchat, musí být v zařízení povoleny a dostupné služby rozpoznávání hlasu a funkce hlasového asistenta. Aby tedy mohl mobilní telefon odeslat zvuk například na server pro rozpoznávání nebo přepis hlasu, musí to uživatel buď schválit nebo dokonce sám tento proces iniciovat. Což je naprosto běžná praxe, lidé jen málokdy kontrolují, s čím vším při používání aplikace souhlasí. Mimochodem, přesně tomuto mechanizmu pak odpovídá i „damage control“ prohlášení společnosti CMG Local Solutions, podle níž je přístup k reklamním datům založeným na hlasových a dalších datech shromažďován platformami a zařízeními třetích stran, a to za podmínek poskytovaných těmito aplikacemi a přijatých jejich uživateli.

Jedním z vysvětlení toho, proč se nám tedy v mobilním telefonu (typicky v internetovém prohlížeči či v aplikacích sociálních sítí) zobrazuje reklama na produkty, o nichž jsme hovořili, je obrovské množství informací, které o uživatelích lze shromáždit a propojit je s telefony a místy, v jejichž blízkosti se pohybovali či pohybují. Převedeno do praxe: představte si, že se svým kamarádem povedete velmi specifický rozhovor o rybaření. Když se poté podíváte v mobilním internetovém prohlížeči v podstatě kamkoliv, uvidíte personalizovanou reklamu na rybářské potřeby a okamžitě si tyto dvě věci spojíte dohromady. Výsledkem syntézy bude, že vás mobil přeci musel zákonitě odposlouchávat, protože jak jinak by se dozvěděl o vašem hovoru. 

Ve skutečnosti se vám reklama na rybářské potřeby zobrazila proto, že jste se o půl hodiny později setkali s jiným člověkem, který také holduje rybaření. A ač o lovu ryb nepadne ani slovo, prozradí vás ostatní shromažďované údaje. Například ty o poloze, které vás nasměrují na stejné místo a inzerent odhadne, že se tedy zajímáte o stejnou věc. Jenomže jak inzerent vlastně ví, že se váš kamarád zajímá zrovna o rybaření a ne třeba o historický šerm? 

Říká se tomu digitální stopa. Když žijeme online, tedy navštěvujete webové stránky, nakupujete online, připojujeme se k zájmovým skupinám na sociálních sítích a podobně, společnosti mohou tyto všechny možné údaje shromažďovat a analyzovat. A poté například cílit reklamu, která zřejmě odpovídá vašim zájmům, na váš mobilní kanál. K tomuto sběru dat ale také při návštěvě webové stránky musíme dávat souhlas. Ano, přesně o tom jsou „otravné“ cookies, které lidé běžně odkliknou, aniž by si přečetli, k čemu všemu stiskem tlačítka Přijímám vlastně dávají souhlas.

Kromě toho také na webových stránkách i v e-mailech existuje takzvaný sledovací pixel, což je malá, neviditelná grafika. Když stránku nebo e-mail otevřete, načte se ze vzdáleného serveru a odešle informace o vás zpět třetí straně, obvykle inzerentovi nebo analytické platformě. Mohou to být údaje o tom, co na stránce děláte, o vaší IP adrese nebo o tom, kdy jste na stránce a jaké zařízení používáte. „Novinkou je nyní pokročilá analýza dat, kterou lze provádět s pomocí umělé inteligence. Tak je možné propojit například historii prohlížení a historii nákupů. Každý, kdo vás vidí nakupovat pleny, může zjistit nejen to, že jste rodič, ale také to, že za deset let budete mít desetileté dítě," vysvětluje na závěr Stefan Alfredsson. 

Co říci závěrem? Teorie, že nás mobilní telefony bez našeho vědomí odposlouchávají v zájmu ziskuchtivých korporací nebo dokonce vlád, je s největší pravděpodobností opravdu jen výplodem fantazie konspirátorů. Avšak svými vlastními (zbrklými) souhlasy a následným brouzdáním po webu či používáním aplikací a služeb, které se na první pohled tváří zdarma, krmíme poskytovatele ohromným množstvím dat, které je pak možné těžit a monetizovat. A čím více takových unáhlených souhlasů udělíme, tím více informací o sobě poskytneme.