Prvotní nadšení ze superrychlého vývoje i schválení vakcín proti čínské chřipce postupně střídá vystřízlivění a deziluze. Ukazuje se, že tečka za pandemií se nekoná. A co hůř, zkušenosti ze zemí, kde jsou v očkování dál než u nás, naznačují, že se ani konat nebude. Jinými slovy, covid nezmizí a větší či menší komplikace bude přinášet i v budoucnosti.
Došlo tak na slova skeptiků, kteří už od jara varovali: Vakcíny nezabrání šíření viru, „jen“ ochrání před vážným průběhem infekce. Ani to rozhodně není málo. Právě falešná očekávání, která v lidech vyvolali přehnaní optimisté, ale nyní vedou k hádkám mezi politiky a vlastně celou populací.
Vakcinovaní jako by si našli oběť, na níž si mohou vybít zlost a zklamání – jsou jí neočkovaní. Politici se zase nechtějí vzdát vakcinačního fetiše a vymýšlejí způsoby, jak donutit ještě alespoň pár procent lidí k „dobrovolné“ návštěvě očkovacího centra. Zcela se přitom opomíjí zásadní problém.
Tím je zhruba 400 tisíc neočkovaných seniorů. Data z nemocnic ukazují, že pokud se někdo skutečně má obávat těžkého průběhu covidu, který může vyústit až v připojení na plicní ventilátor, je to právě tato nejzranitelnější skupina. Dosud se ale nenašel nikdo, kdo by to jasně řekl, a hlavně vymyslel strategii, jak tento problém vyřešit.
Místo toho vláda přichází s nápady, které možná zvýší počty očkovaných o nějaké to procento, míří ale zcela mimo nejohroženější skupinu. Tím se navíc zvyšuje napětí v už tak rozpolcené společnosti. Typickým příkladem jsou návrhy na omezení přístupu lidí, kteří se nemohou prokázat „bezinfekčností“, do restaurací, kin, a dokonce i do zaměstnání. Jak ale přiměje k vakcinaci důchodce třeba ze Sudet, že nebude smět bez placeného testu do divadla nebo do zaměstnání?
Ukazuje se, že mnozí politici i značná část veřejnosti přijali očkování za náboženství a injekční stříkačky jsou jeho hlavním symbolem. Vždyť jak jinak než slepou vírou vysvětlit, že se stále za bezinfekčního považuje člověk, který se nechal očkovat, což ale proti infekci novými variantami a dalšímu šíření viru chrání jen minimálně? A proč stát odmítá jinou víru – tedy uznávání protilátek jako důkazu prodělání covidu –, ačkoli to ve skutečnosti může chránit lépe než jediná „svatá“ vakcína?
Jistě, očkování snižuje rizika i pro zdravé lidi mladších ročníků. Ano, také zkracuje dobu, po kterou je člověk infekční. A imunitní reakce zároveň významně sníží virovou nálož, kterou očkovaný nakažený rozdává svému okolí. To všechno jsou validní a silné argumenty, aby si vakcínu nechalo píchnout co nejvíc lidí.
Ani to nás ale před přeplněnými špitály nezachrání, když se pozornost nebude soustřeďovat na skutečně nejrizikovější skupinu lidí. Pokud navíc budeme neočkované mladší ročníky (či dokonce děti) obviňovat z úmrtí opomenutých seniorů, jenom se tím zvýší odpor a výsledný efekt bude čistě negativní.
