Čína je zodpovědná až za šedesát procent růstu petrochemické kapacity v loňském roce, ukazují údaje společnosti S&P Global. Produkce vzrostla také v USA, a to díky prudkému nárůstu těžby plynu z břidlic. To způsobilo nadměrnou dodávku materiálů jako polyetylen, která byla největší od osmdesátých let.
Přebytek primárního plastu, tedy takového, který není vyroben z recyklovaných materiálů, představuje problém pro firmy, jež se snaží snížit závislost na jednorázových plastech v souvislosti s přísnějšími předpisy a sliby vlád, že sníží znečištění vody plasty.
„Nadměrná kapacita petrochemikálií a výsledné nižší ceny primárních materiálů ztěžují život výrobcům recyklovaných plastů,“ uvedl analytik Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Ciarán Healy.
Kapacita etylenu se loni proti roku 2019 zvýšila téměř o 42 milionů tun, zatímco poptávka za stejnou dobu vzrostla jen o čtrnáct milionů tun. Etylen se vyrábí z uhlovodíků pocházejících z ropy a zemního plynu a je základním materiálem pro nejpoužívanější plast, kterým je polyetylen. V USA cena primárního polyetylenu s vysokou hustotou (HDPE), běžného plastu používaného v produktech jako tuby na šampon, hračky a plastové sáčky, klesla loni na 943 dolarů (21 300 korun) za tunu z 1674 dolarů v roce 2021.
Nadměrná produkce petrochemikálií zvýšila tlak na výrobce recyklovaných plastů, kteří nejsou schopni konkurovat levnějším primárním materiálům. Podle S&P cena recyklovaného HDPE klesla z rekordních 2954 dolarů za tunu na začátku roku, avšak při ceně 1631 dolarů za tunu stále zůstává výrazně vyšší než cena nerecyklovaného.
Před rokem 2019 bylo použití recyklovaného plastu levnější než použití plastu primárního. Poptávka po materiálu se však prudce zvýšila, protože výrobci spotřebního zboží si stanovili cíle na snížení své závislosti na primárních plastech ve snaze snížit uhlíkovou stopu a plastový odpad.
Míra využití etylenu, tedy objem, který je převeden na nové materiály, jako jsou plasty, klesla na nejnižší úroveň za posledních čtyřicet let, upozornil výzkumník S&P se zaměřením na chemikálie Walt Hart. Důvodem je právě vysoký přebytek výrobních kapacit a pomalejší hospodářský růst v době pandemie nemoci covid-19 a po ní. Ke zvýšení cen je podle něj nutné uzavřít „nekonkurenceschopná aktiva“ a zrušit některé nepotřebné projekty.
Nadbytečná kapacita zároveň zvýšila tlak na výrobce v Evropě i v Asii, jejichž výrobní náklady jsou vyšší než u konkurentů ze Severní Ameriky a Blízkého východu. Ti totiž těží z přístupu k levnému etanu, hlavní surovině pro výrobu chemikálií a plastů.
Pokles petrochemického odvětví v Evropě zhoršil růst cen, který nastal po omezení vývozu z Ruska, což zvýšilo vstupní náklady. V roce 2022 se Evropa na celosvětové výrobě plastů podílela čtrnácti procenty, zatímco v roce 2012 byl její podíl dvacet procent, uvedla obchodní skupina Plastics Europe. Podíl Číny se za stejné období zvýšil na 32 z dřívějších 23 procent.
Nová kapacita v Číně ale také zvýšila tlak na její dřívější dodavatele, protože země bývala významným dovozcem polymerů a syntetických látek. Podle IEA dodávky petrochemických produktů do Číny z Blízkého východu a dalších částí Asie se za devět měsíců loňského roku propadly o třicet procent. Přední producenti ropy včetně Saúdské Arábie sázejí na to, že poptávka po petrochemických produktech bude pokračovat v růstu, i když poptávka po autech se spalovacím motorem slábne. Investují proto v Číně do petrochemické kapacity, aby si zajistili vývozní zdroje pro svoji ropu.
Analytik společnosti ICIS James Wilson se domnívá, že trh s recyklovanými plasty bude v nejbližší budoucnosti nadále vykazovat slabší výsledky. „Když je taková bezprecedentní nabídka levnějších materiálů, jak může recyklace v tomto prostředí konkurovat? Je to mnohem náročnější prostředí, než jsme dosud viděli.“
