Na tiskové konferenci s ministrem školství Petrem Gazdíkem (STAN) think-tank Vzdělávání 21 představil finální verzi své představy o maturitách. Co jsme se kupříkladu dozvěděli?

Na návrhu think-tank pracoval více než rok a „šel do obrovské hloubky“, ­ovšem současně nebyla cílem podrobnější analýza maturity jako takové. Otázka, jak je možné vytvářet koncepční materiál bez hlubší analýzy, bohužel na tiskové konferenci nepadla.

Symbolický obřad

Maturitu nemáme pojímat jako iniciační obřad, v němž lze v jednom dni buď všechno získat, nebo všechno ztratit a který „ovlivní život žáka a jeho blízkých na desetiletí“. Maturita ovšem skutečně je symbolickým obřadem, během nějž maturant prokáže schopnost zvládnout náročný úkol. O úspěchu či neúspěchu rozhoduje nikoli jediný den, ale všechen předchozí čas studia, kdy se žák buď něco naučí a rozvine své schopnosti, nebo nikoli; maturita pak mimo jiné ověřuje jeho schopnost připravovat se systematicky a houževnatě. Zkoušku je možné absolvovat třikrát v průběhu pěti let, takže jeden neúspěch rozhodně není osudový.

Dále: Z původního návrhu zmizely některé evidentní nedomyšlenosti: Například možnost složit maturitu z některého předmětu či více předmětů v průběhu studia, což by nepochybně způsobilo řadu vážných organizačních a administrativních problémů. Dále byla upravena tak, že má být nabídnuta pouze vynikajícím žákům. Zůstaneme-li ovšem u centrálních testů, jejich úroveň je nastavena tak nízko, že je – bez jakékoli speciální přípravy – zvládne i část žáků základních škol (!). Co všechno z toho vyplývá, je myslím nasnadě.

Některé další věci předkladatelé oproti předchozí verzi prostě jen vypustili s tím, že budou předmětem další diskuse. Nadále ovšem nerespektují skutečnosti, na něž ve svých vyjádřeních poukázali členové Asociace češtinářů. Například to, že zkouška z českého jazyka a literatury (a také z cizího jazyka) byla v rámci státní maturity vytvářena jako komplexní, přičemž centrální testy nepředstavovaly jakési pouhé maturitní minimum či předstupeň k písemné práci a ústnímu vystoupení před komisí, ale jednu ze tří rovnocenných zkouškových částí – pojetí think-tanku de facto zruší možnost ověřit průřezově široké spektrum oborových znalostí. Návrh také stále odráží přesvědčení, že změníme-li maturitní formu, automaticky dojde ke změně obsahu, a dokonce samotné výuky – přitom veškeré dosavadní zkušenosti ukazují, že v praxi školy naloží se zkouškou podle svého. A o zavedení účinných kontrolních nástrojů se evidentně neuvažuje.

Neúspěšní maturanti

Návrh je mimo jiné motivován snahou řešit situaci těch, kteří zkoušku nezvládli ani napotřetí a následně mají problém s uplatněním na trhu práce. Alespoň takto to bylo prezentováno. Oněch 4300 neúspěšných tvoří odhadem ani ne dvě procenta z celkového počtu odmaturovavších v daném období, přičemž nemalá část z nich studovala učňovský obor s maturitou, má tedy v ruce výuční list. Že by se na neúspěšnosti mohly podílet subjektivní faktory typu nedostatku píle či studijních předpokladů, zřejmě nikoho nenapadlo.

A co je nejpodstatnější: Předkladatelé návrhu nadále nereflektují ty nejzákladnější problémy: Stav maturity je především dán tím, že k maturitnímu studiu přijímáme i žáky bez potřebných studijních předpokladů a že nemáme nastavenu maturitní úroveň, v necentrálních částech zkoušky pak nemáme zaručenu objektivitu hodnocení. Nádavkem – je nelogické, aby maturitní změny předcházely revizi stěžejního vzdělávacího dokumentu, rámcových vzdělávacích programů.

Ministr školství pro letošek slibuje k maturitám diskusi, politickou, odbornou a veřejnou. Ta bude mít smysl jen tehdy, pokud bude postavena na faktech a argumentech, nikoli na názorech bez analýz. 

Autor je předsedou Asociace češtinářů a učitelem českého jazyka na gymnáziu