Honba za potrestáním „prvotního amerického hříchu“, tedy odčiněním temné otrokářské kapitoly amerických dějin, je další formou takzvané „cancel culture“, kdy se šmahem a bez historických souvislostí odsuzuje vše, co nesplňuje současné společenské normy.

Představitelé jiných názorů jsou – zejména v anglosaském prostředí – většinovou společností bojkotováni. Před několika lety se ničily sochy jižanských generálů, kteří bojovali proti abolicionistům ze severu. Nyní se média vyžívají v upozorňování na to, že vysocí američtí politici a úředníci – prezidenti, soudci, guvernéři, členové Kongresu – mají otrokářské předky. Zároveň jen málokdo je ochoten o rodinné historii spojené s využíváním práce černých otroků hovořit.

Agentura Reuters se ponořila do rodinných análů amerických politických elit, aby identifikovala více než stovku „hříšníků“, kteří pocházejí z otrokářských rodin. I v návštěvnickém centru amerického Kongresu se připomíná, že monumentální stavba vznikla díky práci černých otroků.

Jen mezi členy Kongresu, kterých je celkem 535, je více než stovka přímých potomků lidí, kteří zotročovali černochy. V rámci Senátu jich je dokonce 28. Rovnoměrně jsou zastoupeni republikáni i demokraté. Z republikánů to je například Mitch McConnell, Lindsey Graham, Tom Cotton a James Lankford. Demokraty zastupuje Elizabeth Warrenová, Tammy Duckworthová, Jeanne Shaheenová a Maggie Hassanová. 

Trump má štěstí

V rodinných archivech se to hemží otrokáři i v případě žijících amerických prezidentů. Jimmy Carter, George W. Bush, Bill Clinton, a dokonce i Barack Obama (přes svou bílou matku) mají v genealogických stromech předků otrokáře. Otroky přitom vlastnili na začátku 19. století i svobodní černoši nebo indiáni. Jediný, kdo unikl, je Donald Trump, protože jeho předci přišli do Spojených států až po zrušení otroctví. Je potomkem německých a skotských emigrantů.

Mezi guvernéry z padesáti států je jedenáct, kteří jsou také „pošpiněni“ rodinnou historií. Z velké části jde o zástupce států na jihu USA, které během občanské války bojovaly za zachování otroctví. 

Profesor pro afroamerický výzkum na Harvardově univerzitě Henry Louis Gates Jr. tvrdí, že zákony současné Ameriky stále ovlivňují lidé, kteří jsou svázáni s institucí otrokářství. Nicméně zdůraznil, že odhalování temné rodinné minulosti politiků nemá sloužit k jejich obviňování, ale k veřejné debatě o otrokářské minulosti a pochopení této kapitoly americké historie. „Nedědíme vinu za činy našich předků,“ zdůraznil. 

Šance na zvolení jsou nižší

Nicméně podle průzkumu veřejného mínění agentury Reuters/Ipsos mají tito lidé nižší šanci na zvolení. Až 23 procent respondentů odpovědělo, že pokud má kandidát předky, kteří kupovali a prodávali otroky, pravděpodobně ho nebudou volit. 

Mezi voliči demokratů je takových lidí 31 procent, a u Afroameričanů podíl roste až na 35 procent. Pro budoucí zvolení do úřadu to bude výrazným handicapem. I když za to, kdo byl jejich prapraprababička nebo praprapradědeček, vůbec nemohou. 

Genealog Tony Burroughs, který se specializuje na pomoc s vystopováním dávných předků černých Američanů, vysvětlil, že v americké společnosti žijí miliony potomků lidí, kteří měli otroky.

Reuters kritizuje zejména to, že část těchto „černých ovcí“ americké elity zaujímá klíčové pozice ve formulování politiky související s rasou a zároveň nechce o této rodinné zátěži veřejně hovořit s novináři. Pouze čtvrtina z oslovených politiků se k otrokářské minulosti svých předků vyjádřila. Burroughs vysvětlil, že otrokářská rodinná historie je pro politickou kariéru v USA stále velmi ožehavou věcí. 

Rozsáhlé rešerše historických pramenů ukazují, že v drtivé většině nebyli předkové současných politiků majiteli obrovských plantáží na jihu Spojených států, na kterých pracovaly stovky otroků. Většinou domácnosti vlastnily mezi deseti a patnácti otroky, kteří pomáhali v domácnosti a na zemědělské půdě. V té době to bylo v řadě amerických států běžnou praxí.