Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku je nejslabší od května 2012, kdy vrcholila krize eurozóny. Češi se jí tehdy přes vytrvalé odmítání společné měny báli natolik, že si přivodili druhou recesi, což se nám podařilo jako jediné zemi, která euro neměla.

Tehdy jsem učinil poznatek, že vládě obecně v Česku málokdo věří dobré zprávy dříve, než je pocítí ve své peněžence, naopak špatné zprávy jdou podle hesla „když už tihle říkají tohle, bude doopravdy zle“.

Současný průzkum nálady spotřebitelů, kteří už zažívají dopad růstu cen a tuší, že na podzim může být kvůli plynu mnohem hůř, kontrastuje s lepší náladou v průmyslu. ČSÚ to připisuje lepší situaci v automobilkách.

Také se přiznám ke čtení boleslavského věstníku Škodovácký odborář, který roztomile a zcela nezištně popisuje situaci uvnitř firmy, jejíž úspěchy a potíže mají v návaznosti na subdodavatele makroekonomicky významný dopad na české hospodářství. Je to ve skutečnosti neocenitelný zdroj čerstvých informací. Stručně a bez postranních úmyslů popisuje nejen to, co se ve Škodovce dělo minulý týden, ale i co se bude dít kvůli plánování.

A spuštění nočních směn na linkách je dobrá zpráva – nejen proto, že za jejich absolvování zaměstnanci dostávají extra peníze, a navíc kredity na rekondiční lázeňské pobyty.

Zvěsti o tom, že odbory ve Škodě produkují „vysokofrekvenční data“ o stavu nejdůležitějšího podniku v nejvýznamnějším oboru české ekonomiky, již pronikly i za oceán – přes překladač Škodováckého odboráře googlí i specialisté na střední a východní Evropu v JPMorgan.

Taková blbost, že jo, a ono to zajímá i newyorské investiční bankéře.