Není jisté, zda návrh na extra zdanění lidí pracujících z domova byl míněn jen jako akademická intelektuální provokace. Nicméně myšlenka ekonoma Luka Templemana z analytického oddělení Deutsche Bank vyvolala velkou odezvu u jeho německých kolegů, politiků i veřejnosti.
Templeman představil ideu zavedení speciální daně ve výši pěti procent pro ty, kteří pracují z domova. Nepřispívají totiž do ekonomiky běžným utrácením za veřejnou dopravu nebo pohonné hmoty, neutrácejí za obědy v restauracích nebo za pracovní oblečení a obuv. „Velká část lidí se odpojila ze světa, kde se potkávají lidé, přesto ale vedou plnohodnotný ekonomický život,“ napsal makroekonom z londýnské pobočky Deutsche Bank.
Tito lidé, kteří vystřídali kancelář za pohodlí domova kvůli omezením v souvislosti s covidem-19, využívají výhody všech služeb, jež se platí z daní, ale přestali utrácet za služby a zboží. Proto by do státní kasy měli odvádět ze svých příjmů navíc pět procent. V případě Němců by to bylo v průměru osm eur za den strávený doma.
„Po celá léta potřebujeme daň pro ty, kteří pracují na dálku z domova. Covid to ukázal zřetelněji,“ argumentuje Templeman, proč je třeba zavést speciální daň pro lidi na home officu. V době pandemie totiž z domova pracovalo až 67 procent Němců. Vyšší daňová zátěž by se neměla zavádět během současných ekonomických omezení, ale v dalších letech, kdy se z práce mimo kancelář stane nová norma.
Doma pracuji efektivněji
Pojišťovací makléř Marko Frohne z Braniborska často pracuje z domova. Odmítl ale, že by se méně podílel na německé ekonomice. „Z domova mohu pracovat efektivněji,“ zdůraznil pro Deutsche Welle. Přiznal, že v kanceláři stráví část pracovní doby neproduktivně, když klábosí s kolegy o jiných věcech, než je práce. Za stejný čas toho pro firmu udělá z domova více.
Vicky Schubelová, jež pracuje pro veřejný sektor, má podobnou zkušenost. Covid ji donutil pracovat mnohem častěji z domova od jara, kdy čínská chřipka zasáhla Německo. Kromě vyšší efektivity na sobě pozoruje i větší rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem. Lépe se soustředí na úkoly, které musí odevzdat.
Pracovní materiál Deutsche Bank počítá s tím, že uvalení pětiprocentní daně na práci z domova by v případě Německa vyneslo 20 miliard eur ročně, v případě Spojených států by to bylo 49 miliard dolarů. Takto vybrané peníze by mohly být přerozděleny dále – pro nízkopříjmové pracovníky, kteří nemohou svou práci dělat z domova, typicky ve službách, jako je logistika a maloobchod.
Nesmysl, říkají ostatní ekonomové
Ekonom Jan Schnellenbach z Braniborské technické univerzity v Chotěbuzi ale tento koncept striktně odmítl. Měřítkem produktivity není to, zda někdo pracuje z domova, nebo kanceláře. I proto považuje vyšší zdanění jedné skupiny lidí na úkor jiné za nesmysl.
Sebastian Dullien, ředitel Institutu pro makroekonomickou politiku Nadace Hanse Böcklera, návrh označil za zvláštní. Vedl by k právním sporům, protože porušuje všechna základní pravidla daňové legislativy. Celá úvaha je absurdní, protože lidé, kteří často pracují z domova, naopak nevyužívají veřejnou infrastrukturu.
To tvrdí i Schnellenbach. Pracovníci, kteří každý den dojíždějí do práce, mají mnohem vyšší uhlíkovou stopu než ti, kteří zůstanou doma. Proto je nesmyslné takové lidi trestat vyššími odvody. Mají zase jiné vyšší náklady, na internetové připojení, spotřebu elektřiny, vytápění. Musí si pořídit kancelářské vybavení. S tím souhlasí i Schubelová. Zvýšit daně těm, kteří pracují z domova, nepovažuje za férové. Lidé zaplatí vyšší účty za elektřinu, vodu i topení.
Politici naopak home office podporují
Šance, že by návrh na zavedení nové daně v Německu mohl být přijat, je minimální. Spolkový ministr práce a sociálních věcí Hubertus Heil z SPD naopak prosazoval posílení možnosti práce z domova. Legislativně by měl mít každý Němec právo na home office 24 dnů v roce v rámci zaměstnanecké smlouvy. Nakonec ustoupil kvůli odporu ministrů z CDU. Přesto by měla německá vláda práci z domova více podporovat, například formou vyšších daňově uznatelných nákladů.
Studie Leibnizova centra pro evropský ekonomický výzkum (ZEW) naznačila, že pracovníci z domova měli podíl na zlepšování digitální infrastruktury mnoha společností. Jinými slovy přispěli k tomu, aby firmy více investovaly do digitalizace. Což je další argument pro to, že návrh zvýšit daně lidem, kteří nejezdí do kanceláře každý den, je nesmyslný.
