Internet, platební karty, sociální sítě, mobilní telefony nebo třeba chytré veřejné záchodky už dlouho nejsou žádná novinka. Neustále se mluví o digitálním zaostávání Česka a sousloví „umělá inteligence“ by mohla o letošní titul slovo roku připravit zřejmě jen mimořádně nešťastná shoda okolností.

Jenže pořád existují lidé, kteří žijí úplně jinak – nedigitálně. Zkuste si třeba promluvit s Janem Vobořilem, advokátem a ředitelem spolku Iuridicum Remedium, který se už léta (kromě jiného) zabývá něčím, co nazývá „právem na analog“.

Případ jednoho z jeho klientů – prozradíme o něm jen to, že mu letos bude 56 let – ukazuje, co se nedigitálním lidem občas děje. Dotyčný (říkejme mu Karel) si vzal před lety úvěr a kvůli poněkud zvláštnímu požadavku nebankovní společnosti, která mu ho poskytla, si zřídil datovou schránku. Bylo to absurdní, protože neměl počítač a ani ho neuměl ovládat. Není fér tvrdit, že za nesplácení úvěru mohla jen jeho počítačová negramotnost, ale nepochybně k němu přispěla.

Karel každopádně spadl do insolvence a soud mu povolil oddlužení. A vše se opakovalo. „O rozhodnutích či podáních, na něž bych měl reagovat a která jsou doručována pouze prostřednictvím zveřejnění v insolvenčním rejstříku, reálně nemohu vědět. Nemám prostředky na to, abych si zajistil připojení k internetu, a i kdybych tyto prostředky měl, tak neumím s internetem pracovat, v něm vyhledávat,“ popisuje následující události jedna z listin založených do insolvenčního rejstříku. 

V rejstříku se nakonec objevilo i klíčové rozhodnutí insolvenčního správce, že oddlužení se kvůli špatné platební morálce ruší a dluh má být splacen prodejem Karlova domu. Tím začala běžet sedmidenní lhůta, během níž bylo možné podat proti prodeji námitky, jenže když o námitkách nevíte, těžko je podáváte. O prodeji domu se tak Karel dozvěděl až ve chvíli, kdy se dostavil exekutor. O dům přišel, dnes žije v garáži a jeho – kvůli prošvihnutým lhůtám mimořádně složitý – případ je nyní už podruhé u Nejvyššího soudu.

Digitalizace je skvělá a naprosté většině lidí šetří čas a peníze. Co ale dělat s těmi, kteří ji nedokážou – nebo nechtějí – přijmout? Digitální propast se stále rozšiřuje: bez internetu, platební karty a chytrého telefonu dnes leckde nezaplatíte za parkování, nedojdete si na záchod, ve vlaku si nekoupíte nic k jídlu a exekutor vám – pokud budete mít smůlu jako pan Karel – možná prodá střechu nad hlavou.

Podrobněji se tématu digitalizace věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.