Volání aktivistů nebo klimatologů po ukončení spalování této suroviny vyslyšeli také politici a vydali se cestou postupné eliminace uhlí především v energetickém mixu.

Bohužel se nyní ukazuje, že zvolená trasa, na jejímž konci měla být energetika postavená na obnovitelných zdrojích, mířila úplně jinam. Tedy alespoň v některých evropských zemích.

Prim v dekarbonizaci hospodářství mělo hrát Německo. Jeho odvážná strategie Energiewende počítala s rychlou výstavbou solárních a větrných elektráren. Do té doby, než se podaří vybudovat dostatečné kapacity, měl posloužit jako náhrada uhlí při výrobě energie „čistší“ zemní plyn.

Spolu s plánem na odstavení německých jaderných elektráren ke konci letošního roku se plán zdál snad až příliš smělý. Kritici (nejen) v Česku však obvykle na skeptické otázky slyšeli jednoduchou odpověď: Přece by to Němci neriskovali, kdyby si vše dobře nespočítali.

Minulý týden se ukázalo, že výpočty bohužel nebraly v potaz některé proměnné. Třeba Rusko, do jehož rukou se Němci sami dobrovolně odevzdali a vsadili na něj jako na hlavního dodavatele energetických surovin.

Moskva začala s utahováním kohoutů plynovodu, Německo narychlo strategii mění a výsledkem je tragikomická fraška s doslova absurdní pointou. Aby zůstal dostatek plynu na zimní topení, rozšiřuje Berlín provoz elektráren a některé starší znovu otevírá. Bohužel ale ne ty čisté, jaderné. Naopak se vrací k nejšpinavějšímu zdroji – nenáviděnému uhlí.

Kruh ekologické krátkozrakosti se uzavřel.