Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Zatímco Česko v oblasti nových technologií snižujících skleníkové plyny zaujalo vyčkávací pozici, v Německu rostou projekty na výrobu a využití vodíku jako houby po dešti.
Zelený vodík, který se vyrobí za použití energie z obnovitelných zdrojů, je často skloňovanou technologií, jež má být klíčová pro přechod k uhlíkové neutralitě. V Německu se k využití vodíku jako zeleného paliva upnuli s německou důsledností a má obrovskou politickou i odbornou podporu zejména ve srovnání se situací v Česku.
Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky vyhlásilo výběrové řízení na rozdělení 2,1 miliardy eur (55 miliard korun) a přihlásilo se na dvě stovky projektů. Další finance do vodíkového sektoru dodá ministerstvo dopravy a jednotlivé spolkové země. Navíc se vodíková infrastruktura má propojovat s okolními zeměmi, zejména s Francií.
Zájem firem je skutečně velký a ukazuje na ochotu německých manažerů do takových projektů investovat, zdůraznil deník Handelsblatt.
Jedním z velkých projektů má být společná investice firem Uniper a Siemens Energy. Na místě odstavené uhelné elektrárny v Hamburku chtějí postavit klimaticky neutrální továrnu na výrobu vodíku a tepla. Firmy o záměru hovoří jako o elektrárně budoucnosti, která propojí obnovitelné zdroje s výrobou vodíku, jež se může použít jako palivo v průmyslu a dopravě, ale i pro vytápění domácností. Hamburk se má stát inspirací pro další města v Německu, ale i v celé Evropě.
Další iniciativou je projekt HyDeal, jenž si vytyčil cíl vyrábět zelený vodík za příznivou cenu. Do roku 2030 chce zákazníkům v Německu, ve Francii a Španělsku nabízet kilo vodíku za 1,5 eura (39 korun).
Pro srovnání, vodíkové auto Toyota Mirai má oficiálně udávanou spotřebu 0,7 kilogramu vodíku na 100 kilometrů. To by znamenalo cenu 27 korun na sto kilometrů, což by zhruba odpovídalo spotřebě jednoho litru benzinu na sto kilometrů.
O to, zda je ale plán firem HyDeal realistický, nebo se jedná pouze o chytré PR, se vedou mezi příznivci a odpůrci čistého vodíku spory.
Že v Německu berou vodíkovou ekonomiku, která může v následujících letech podle plánů evropských institucí zaměstnávat až milion lidí, vážně, dokazuje i to, že se otevírá speciální institut pro výzkum vodíku a vodíkových technologií ve městě Sonneberg v Durynsku u hranic s Bavorskem. Podporu má u regionálních politiků i průmyslu.
Jedním z výzkumných projektů bude studie o využitelnosti stávajících potrubních systémů pro transport vodíku nebo využití jeho potenciálu v zemích Durynsko, Sasko a Bavorsko, které leží u českých hranic. V sousední zemi už jezdí první vodíkové vlaky a počítá se s jejich dalším nasazením zejména tam, kde je elektrifikace tratí příliš nákladná.
Využití vodíku v dopravě i průmyslu věří šéf Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Faith Birol. „Vodík může pomoci překonat mnoho energetických výzev. Může dekarbonizovat odvětví, jako je výroba oceli, chemický průmysl, pohánět lodě i letadla,“ uvedl.
Problém je ale v tom, že se zatím zeleného vodíku produkuje naprosté minimum. Většina vodíku se v současnosti vyrábí ze zemního plynu a uhlí. Pokud se nepodaří dostatečně rychle zvýšit produkci z obnovitelných zdrojů, hrozí riziko, že vodíkové technologie budou z větší části používat právě vodík z fosilních zdrojů. Tím by se z hlediska emisí skleníkových plynů výhody těchto technologií výrazně snížily.
