Od začátku roku nemohou firmy z Evropské unie vyvážet netříděný a kontaminovaný plastový odpad do zemí mimo OECD. Proto častěji volí export mnohdy nebezpečného odpadu v rámci hranic společné Evropy.
Na tuto praxi, která se ale rozmáhá už posledních několik let, si stěžují nejen v Polsku, ale i v dalších zemích „Divokého východu“ Evropy. V Česku, na Slovensku, v Bulharsku i Rumunsku. Černý obchod s odpadky stále rozděluje Unii na bohatý Západ a chudý postkomunistický Východ.
Poláci si stěžují hlavně na sousední Němce. Odpad v řádu tisíců tun tak končí v opuštěných pískovnách, štěrkovnách, lesích nebo starých skladech, ze kterých se staly nelegální skládky. Asi 70 procent z dováženého odpadu připadá právě na pořádkumilovné sousedy. Na polských skládkách ale končí i odpad z Británie, Itálie nebo Rakouska.
Jen v roce 2018 německé firmy vyvezly do Polska 250 tisíc tun odpadu, uvedla německá strana Levice (Die Linke). Jedná se o špičku ledovce, odpadu je zřejmě mnohem více, jen se jej úřadům a policii nepodařilo identifikovat.
Místo papíru komunální odpad
Legálně je totiž možné v rámci EU přepravovat papír nebo vytříděný plast bez dalších povolení. Často se ale jedná o odpadky, které nejsou recyklovatelné a obsahují kromě surovin, jež se dají opět použít, i nebezpečné látky.
Potřebná povolení ale firmy, které je převážejí, nemají. Směsný odpad se do Polska dostává nelegálně, přiznala Beata Merendaová z polské inspekce pro životní prostředí v Dolním Slezsku. Řada černých skládek se nachází v okolí Vratislavi. „Stali jsme se skládkou Evropy,“ stěžuje si Piotr Barczak z polské pobočky organizace Zero Waste, jež proti nelegálním praktikám s odpadem v rámci EU bojuje.
Obchody s nelegálním odpadem patří k velmi výnosným činnostem, které přitahují organizovaný zločin. Není náhodou, že v Itálii tento byznys ovládá místní mafie. Bulharské úřady obviňují kalábrijskou 'Ndranghetu, která vozí kontejnery s odpadem z italského přístavu Salerno do bulharské Varny. Oficiálně se jedná o plasty nebo gumu, odpad ale obsahuje i další látky. Po spálení se karcinogenní látky dostávají do ovzduší.
Merendaová potvrdila, že firmy, které jsou zapojeny do obchodů s odpadem v rámci EU, vědí, jak systém obejít a získat potřebná – i fingovaná – povolení. Odpad, který je deklarován jako plasty pro recyklaci, je ve skutečnosti směsným odpadem z domácností nebo se jedná o vyřazené přístroje. Přes hranice se ale bez povšimnutí dostávají další tisíce tun odpadu.
Rozsah nelegálního byznysu ukazuje, že z 20 namátkových kontrol, které se uskutečnily v roce 2019 v oblasti Dolního Slezska, našli pracovníci inspekce ve 14 případech zakázané složky, jako je zdravotnický odpad, průmyslové kaly nebo komunální odpad.
Bez poptávky není nabídka
Kde ale neexistuje poptávka, není nabídka. Německé firmy ušetří za vývoz odpadků polovinu prostředků, které by daly za ekologickou likvidaci v německých recyklačních linkách ve nebo spalovnách, na polské straně jsou lidé ochotní i za netříděný a nebezpečný odpad vzít peníze.
Polské firmy odebírající odpad, který je podle papírů recyklovatelným plastem, nemají často nic víc než kus pozemku a bagr, varoval před pochybnou praxí odborník na ochranu životního prostředí Grzegorz Wielgosiński z Technologické univerzity v Lodži. Tímto způsobem pak vznikají nelegální skládky. O případné recyklaci si mohou optimisté nechat jen zdát. Většina odpadu se spálí přímo na místě.
Místo moderních spaloven a nových technologií, které při spalování zachycují i oxid uhličitý, jako je tomu ve Skandinávii, tak dochází k mnohem větší ekologické zátěži. Ušetřené peníze si mezi sebou rozdělí obě strany, které se na takovém postupu podílejí. Příslušné úřady nebo policie jsou podplaceny a špinavý byznys jede dál, stěžují si lidé z organizace Zero Waste.
Barczak obvinil i polskou vládu, že se nesnaží tento problém řešit a jen mlčky přihlíží, jak se ze země stává evropská popelnice. Kontroly jsou podle něj příliš laxní. Německé a polské úřady na ochranu životního prostředí by měly mezi sebou lépe spolupracovat a snažit se nelegální podnikání alespoň omezit vysokými pokutami.
Samotné Polsko má problém se zpracováním vlastního odpadu. I proto by polská vláda měla zakázat jeho dovoz, zlobí se ekologové. V zemi chybí dostatek zařízení pro recyklaci a likvidaci odpadu. Barczak je přesvědčen, že se musí úplně změnit přístup jednotlivých států a měst. Odpad, který se vyprodukuje například v Hamburku nebo ve Frankfurtu, by měla zpracovat a zlikvidovat tato města, ne jej přes zprostředkovatele odvézt tam, kde jsou náklady na jeho likvidaci nižší.
