Kabinet Petra Fialy neodolal tlaku firem žádajících o pomoc s razantně narostlými účty za elektřinu v příštím roce. Zalekl se pohrůžek o krachování energeticky náročných podniků a o ztrátě konkurenceschopnosti tuzemského průmyslu. Vyřešit je má celkem 3,5 miliardy korun, které na pomoc pro příští rok vyhradil. 

Konkrétně má pomoc formu snížení plateb za obnovitelné zdroje energie. Týká se však jen firem, které spotřebovávají největší objemy elektřiny. Tedy těch, jež jsou připojené na hladině vysokého a velmi vysokého napětí. Typicky jde například o sklárny, hutě, betonárny, pekárny či cementárny. 

107 nebo 167 korun za megawatthodinu

Ostatně právě příběh krachující sklárny v Květné na Uherskohradišťsku byl jedním z hlavních argumentů alarmistů varujících před devastujícím vlivem zdražení energií na tuzemský průmysl. A to navzdory skutečnosti, že firma se potácí v problémech už několik let a velmi pravděpodobně by v dalších letech nepřežila, ani kdyby k tak výraznému zdražení energií nedošlo.

Jak přesně vláda pomoc definovala? Z usnesení vyplývá, že umožní snížit na fakturách energeticky náročných firem složku ceny elektřiny z podporovaných zdrojů energie asi o dvě třetiny oproti původnímu cenovému rozhodnutí, které Energetický regulační úřad (ERÚ) schválil letos na konci listopadu. 

Konkrétně půjde o 107 korun za odebranou megawatthodinu bez DPH u firem připojených na vysoké napětí a o 167 korun za megawatthodinu u podniků využívajících velmi vysoké napětí.

Vláda k poskytnutí pomoci firmám využije opatření, které prosadila v konsolidačním balíčku. „To nově umožňuje poskytovat státní pomoc s platbami za podporované zdroje energie kdykoli během roku a umožňuje také tuto pomoc zacílit jen na určité napěťové hladiny, tedy například tak jako v tomto případě na firmy,“ vysvětluje ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. 

Peníze na pomoc firmám se budou čerpat ze státního rozpočtu na příští rok, konkrétně z kapitoly ministerstva průmyslu a obchodu. Jednotlivé podniky si je rozdělí rovnoměrně.

Málo a jen někomu

Přestože vláda výsledek středečního jednání oznamovala jako velký úspěch, ve skutečnosti svým rozhodnutím žádné nadšení nevyvolala. Nejhlasitějšími kritiky byly firmy připojené na nízké napětí, na něž se pomoc nevztahuje. Ty budou platit příspěvek na obnovitelné zdroje v maximální výši stanovené ERÚ – 495 korun za odebranou megawatthodinu. Tvoří přitom drtivou většinu podniků. 

Pomoc se vztahuje jen asi na dvacet tisíc firem. Přesné číslo není jasné – některé podniky totiž mají více provozů se samostatnými odběrnými místy. 

Ani sami příjemci pomoci ale nezáří nadšením. Příspěvek podle nich není dostatečný a nárůst cen energií je přinutí zdražit. To se prý negativně promítne do konkurenceschopnosti, protože v Německu a dalších západoevropských zemích nebude dopad růstu cen energií tak tvrdý jako v Česku.

Plošná podpora bez rozlišování

Někteří analytici zase upozorňují, že pomoc bude i přes omezení na vybrané podniky s nejvyšší spotřebou plošná. Nebere totiž v potaz skutečné náklady, které budou mít firmy s energiemi. 

„Adresnější dotace na firmy skutečně v problémech mezi vysokonapěťovými odběrateli by dovolily využít peníze efektivněji. Více peněz mohlo zbýt na firmy ve skutečných prokázaných problémech,“ myslí si hlavní ekonom skupiny Natland Petr Bartoň.

Podle dalších ekonomů měla vláda zvážit jinou formu pomoci, nejlépe s využitím návratných finančních příspěvků. „Pokud by se zpětně ukázalo, že firma čerpající pomoc byla dostatečně zisková, peníze by do státního rozpočtu vrátila,“ navrhuje analytik poradenské společnosti Deloitte David Marek.

ANO: Nasypali bychom každému

Nejdrsnější kritika zní z opozice. Nejsilnější opoziční strana ANO vládě vyčítá, že se pomoc zaměřila jen na velmi úzký okruh podniků. 

Lepším řešením by podle bývalého ministra průmyslu Karla Havlíčka bylo pomoci plošně všem firmám. Kolik by to stálo a kde by na patrně velmi nákladné řešení vzal stát peníze, ale Havlíček nezmínil.