Většinu financí utratí za bydlení a léky, na jídlo, ošacení a zábavu jim zbude jen několik stovek měsíčně. Zhruba takhle podle mladších generací žije většina důchodců. Realita ale naštěstí není až tak strašná, velká část penzistů žije docela pohodlným životem. Víc než nedostatek peněz je spíš trápí stálé zdravotní potíže. Navíc v tuzemsku existuje docela početná skupina penzistů, kterým výši jejich starobního důchodu může závidět i celkem velká část pracujících. Právě skupině „důchodců za vodou“ jsme se věnovali v části hlavního tématu, které najdete v novém Hrotu.

Z textu je zřejmé, že mohovitější důchodci si mohou dovolit být mnohem aktivnější než jejich chudší vrstevníci. Výjimkou tak nejsou penzisté, kteří několikrát za rok jezdí k moři, lyžovat a ­každoročně si platí pobyt v lázních. Jen seniorů s důchodem v pásmu 30 tisíc až 39 999 korun bylo loni v Česku přes 26 tisíc, a 51 lidí dokonce pobíralo přes 70 tisíc korun měsíčně. Už teď je jisté, že díky valorizacím počty výšepříjmových důchodců letos vzrostou. V další části hlavního tématu jsme se podívali i na to, jak se žije důchodcům v jiných zemích. Zjistili jsme třeba, že němečtí penzisté nejsou tak bohatí, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Český penzijní systém ­potřebuje reformu, jinak hrozí jeho rozpad. O tom se mluví již desítky let a zatím se nic podstatného nestalo. Podobné je to se školstvím. O nutnosti zásadní reformy sektoru se mluví ­zhruba stejně a výsledky jsou obdobné jako s penzemi. Podle viceprezidenta Pedagogické komory Janka Wagnera jsou dlouhodobými problémy tuzemského školství podfinancovanost systému a vnitřní dluh. Od toho se odvíjejí všechny další neduhy, od nedostatku učitelů a jejich nízkých platů přes zpackanou proinkluzivní politiku až po nedostatečné kapacity škol. A náznak nějakého výraznějšího zlepšení situace je v nedohlednu.

V nedohlednu je i konec války na Ukrajině. Před konfliktem byly milio­ny lidí, převážně žen a dětí, nuceny uprchnout do zahraničí. Jen v Česku jich skončily stovky tisíc. Příliv uprchlíků vyvolal mezi Čechy nebývalou vlnu solidarity. Ti na pomoc poslali miliardy korun, tisíce rodin ubytovali ve svých nemovitostech, odpracovali stovky dobrovolnických hodin. S délkou konfliktu však pomalu, ale jistě vyprchává i nadšení pomáhat ukrajinským uprchlíkům. Pomoc běžných lidí částečně nahrazuje stát, ale i ten postupně utahuje kohouty.

V novém Hrotu najdete i další informace a dobré články. Třeba o tom, že se po letech dohadů blíží doba, kdy bude legalizován prodej a užívání marihuany. Stát totiž mimo jiné pochopil, že přísný zákaz není k ničemu a je spíš pro smích, když trávu hulí skoro polovina obyvatel Česka. Legalizace by navíc měla do státní kasy přinést miliardy korun. Za přečtení určitě stojí i text o tom, jaká hysterie zavládla mezi velkými farmaceutickými firmami kvůli obavám, že jim za pár let vyprší patenty na lukrativní léky, jejichž prodejem vydělávají miliardy dolarů. Výpadek se snaží zachránit smrští fúzí a akvizic.

Příjemné čtení. 

Vadim Fojtík