Česká pošta má mnoho problémů na více frontách. Počínaje nulovou orientací na zákazníka, nulovou orientací na kvalitu (kvalitu z pohledu zákazníka) přes katastrofální firemní kulturu, zpackané vedení lidí a prakticky neexistující finanční plánování podniku.

I když bývalý generální ředitel Roman Knap patřil mezi ty, kteří usilovali o změnu, nebylo to prakticky možné. Na poště působí celé rodinné klany, které si bedlivě střeží svá místečka a udělají maximum pro to, aby to tak zůstalo. Jednoho neschopného vyhodíte dveřmi a najednou se vrátí na jinou pozici oknem. Nepřeji České poště nic zlého, ale stačí se podívat na to, kdo ji řídí. Lidé, kteří nemají zkušenosti z komerčního sektoru a sami nikdy nepodnikali. Je proto logické, že vůbec netuší, že na prvním místě musí být zákazník a spokojený zaměstnanec.

Záplaty z prodeje majetku

Jak tato firma plánuje? Vedení stanoví výsledek hospodaření, kterého chce dosáhnout. Pak navrhne náklady a k tomu se naplánují výnosy. To, že naplánované výnosy jsou mimo realitu, nebo to, že vůči těmto výnosům zapomenou naplánovat marketingové náklady, které by tyto výnosy přinesly, je vcelku zásadní chybou.

Jak to pak dopadá? Zjistí se (v dubnu/květnu), že výnosy nejsou takové, jaké mají být, začnou se hledat úspory (nejčastěji ve mzdách). Pak se zjistí, že v celkových výnosech nebudou výnosy z prodeje majetku, protože se nepodaří majetek v tomto rozsahu prodat. O to více se musí propustit lidí.

Pokud by Česká pošta neprodávala už asi deset let svůj majetek, byla by v mnohem vyšších ztrátách. Na prodeji majetku není nic špatného, pokud by z jeho „jednorázového“ výnosu nebyly financovány „pravidelné“ náklady na provoz. Jinými slovy: jednorázovými výnosy financují pravidelné provozní náklady. I žákovi na základní škole je snad jasné, že takové finance nejsou zdravé.

Dva lidé na jeden termín

Česká pošta je aktuálně již v takovém stavu, že není skoro co zachraňovat. Pracovníci na přepážkách jsou vyhořelí, nemají pocit bezpečí, žijí ve velké nejistotě už několik let, protože na pobočkách se propouští kontinuálně už pět let. Místo toho, aby podnik hledal cesty, jak získat poštovní a balíkový trh zpět, tedy jak zvýšit kvalitu služeb, jak uvádět na trh produkty a služby dotažené do detailu.

Na to všichni ve vedení zapomínají. Třeba nefungující objednávání klientů na pobočku. Stále platí, že objednávání na pobočku například u bankovních a pojišťovacích přepážek je procesně oddělené od objednávání přes specialisty těchto přepážek. Proto se pořád stává, že na jeden termín se objednají dva lidé.

Česká pošta se snaží proškrtat k růstu, což je holý nesmysl. Svými opatřeními uvolňuje místo pro konkurenci. Doporučuji tedy vedení podniku, aby přestalo řešit jen náklady a aby se začalo zabývat tím, jak získat zpět potřebných patnáct miliard korun přetažením klientů od konkurence. K tomu by ale muselo vedení přemýšlet komerčně, což u něj bohužel postrádám. Vedení nemá zájem o své lidi, nemá zájem o zvýšení kvality služeb – dělá opak. Rušení poboček fakticky znamená rapidní pokles kvality, která je už nyní katastrofální. 

Autor je ekonom, bývalý ředitel jihomoravské pobočkové sítě České pošty