Atmosféru 30. kongresu asi nejlépe vystihují slova samotného Petra Fialy. Staronový šéf ODS ve svém nominačním projevu konstatoval: „Stojíme těsně pod vrcholem, na vysokém útesu. Krajina je nepřehledná a rozeklaná. A všude kolem nás jsou strmé srázy a hluboké rokle.“

Idylka ve vedení

Tato horolezecká hantýrka vcelku sedí i na následnou volbu vedení. Jak známo, složení horolezecké výpravy se v půlce výstupu mění jen v případě, že o to někdo projeví zájem. Tím někým byl v tomto případě předseda Senátu a dosavadní místopředseda strany Vystrčil, který se rozhodl nekandidovat a věnovat se podzimním senátním volbám, v nichž obhajuje vlastní mandát. A po nichž by rád opět zaujal pozici druhého nejvyššího ústavního činitele. 

Ani jeden ze zvolených nejvyšších představitelů ODS proto neměl žádného protikandidáta. Petr Fiala získal hlasy 510 delegátů z celkových 534. Pro ministra financí Stanjuru, kandidujícího na prvního místopředsedu, hlasovalo dokonce 524 z 525 hlasujících občanských demokratů. Oba tedy získali obrovsky silný mandát. Na celém kongresu bylo cítit, jakou autoritu oba nejvyšší představitelé mají. A jak na ně celá strana spoléhá. 

Křesla řadových místopředsedů obhájili dva Martinové – ministr dopravy Kupka a ministr kultury Baxa. A také europoslanec Saša Vondra. Jediným nováčkem ve vedení tak je pražský kandidát, dřívější několikanásobný náměstek ministra a šéf zastupitelského klubu ODS na pražském magistrátu, specialista na e-government Zdeněk Zajíček. I všichni jmenovaní místopředsedové získali jednoznačnou podporu, když pro ně hlasovalo osmdesát a více procent delegátů. 

Zajímavé je, a v ODS rozhodně nejde o nepsané pravidlo, že ve vedení jsou nyní zástupci všech pěti nejlidnatějších krajů. Vyrovnaný je i poměr mezi členy z Čech a Moravy, respektive Slezska.

Pokorné sebevědomí

Celý kongres nejsilnější vládní strany se nesl v duchu pokory. K ní občanské demokraty nabádali nejen premiér Fiala a mnozí další řečníci, ale i zkušenosti mnoha členů, kteří mají v živé paměti, do jakých patálií stranu přivedla pýcha a arogance některých jejích dřívějších ministrů a nejvyšších představitelů.

Ostatně někteří řečníci ve svých projevech připomněli, jak je důležité nepohrdat vlastními voliči ani občany, kteří stranu nevolí. Na mysli v tu chvíli mohli mít i potíže, do kterých se v důsledku skandálů a afér části nejvyššího vedení v poslední době dostali partnerští a zároveň konkurenční Starostové a nezávislí. 

Zajímavou kapitolou kongresu ODS byli i hosté. Kromě předsedů všech čtyř vládních koaličních partnerů, z jejichž zdravic čišel respekt, ale i vědomí, jak bytostně jsou jejich osudy svázány s ODS, což by si mnozí z nich byli ještě před pár měsíci jen těžko ochotni připustit, tu bylo možné vidět i představitele Hospodářské komory a odborů. To na kongresech ODS rozhodně zvykem nebývalo.

Petr Fiala si je coby někdejší politolog dobře vědom toho, jak důležitý je v této době sociální smír. Takže účast představitelů takzvaných sociálních partnerů je v tomto kontextu více než symbolická. Speciálním a rovněž symbolickým hostem byl také ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis, jenž přišel osobně poděkovat za podporu své země ze strany Česka i ODS. 

Nové prostory

Právě Putinova invaze na Ukrajinu a zvěrstva, kterých se tam jeho vojáci dopouštějí, otevřela ODS zajímavý a dosud nepříliš využívaný prostor. Totiž prostor pro výrazně vlasteneckou a až nezvykle bojovně laděnou prozápadní notu. V této souvislosti zaujala slova ministra kultury Baxy, který připomněl, že právě letos oslaví Česko osmdesáté výročí od úspěšného atentátu na Heydricha. Tedy jednoho z nejdůležitějších ozbrojených vlasteneckých činů, vůči jehož aktérům, ale i jejich spolupracovníkům z řad domácího odboje má země velký dluh.

A to stejně, jako má dluh vůči svým spojencům v NATO. ODS je zajedno v tom, že podpoří významné „navyšování rozpočtu ministerstva obrany“. A podobně zajedno je v odhodlání zajistit energetickou bezpečnost, snížit závislost na Rusku, a bude-li to možné, i zrevidovat evropský systém emisních povolenek. To jsou spolu se zvládnutím uprchlické krize největší priority pro následující měsíce. 

ODS a jí vedenou vládu teď čekají mnohé těžké chvíle, každým krokem jí hrozí pád ze „strmého srázu“. Do tohoto zápasu však jde nebývale sjednocená, konsolidovaná a odhodlaná. 

A taky náležitě sebevědomá, o čemž svědčí kupříkladu výzva šéfa poslanců ODS Marka Bendy k tomu, aby strana nečekala na to, že jí veřejnost vybere kandidáta na prezidenta, ale kandidáta si vybrala podle svých vlastních představ a teprve pak o jeho kvalitách přesvědčila veřejnost.