Když se Evropský parlament usnesl už na druhé rezoluci odsuzující Babišův střet zájmů, je fakt, že jde o politiku. Z rezoluce ji vytváří právě on tím, že buduje svou předvolební strategii na báchorkách o zlé Evropě, která nedá jeho vládě klid na práci. Jenže tato teze se teď může Babišovu kabinetu hodně vymstít.

Podobnou odsuzující rezoluci schválili europoslanci už zhruba před rokem. Jenže tehdy ještě o moc nešlo. Pokud si Andrej Babiš myslí, že i nyní se jedná o pouhou proklamaci, mýlí se. Může jít o miliardy korun.

Letos se na rozdíl od loňska europoslanci neřídili nějakým vlastním pocitem. Opřeli se o závěry auditu Evropské komise, který střet zájmů u premiéra jasně konstatuje. Dost lidí se dost měsíců zabývalo toky dotačních peněz, kontrolními mechanismy, vlivem premiéra, rozšifrováním jeho svěřenského hájemství. Pokud toto všechno zvážíme a proti tomu postavíme AB, který nic argumentačně nevyvrátil a jen bouchl do stolu s tvrzením, že to všechno je lež, není to pro Česko dobrá výchozí pozice.

Jde totiž o Fond obnovy. Balík více než 170 miliard korun, který má pomoci Česku postavit se po covidovém šoku na nohy. Podle pravidla, které si členské státy schválily, musí dodržovat hodnoty právního státu, aby dotace mohly dostat. A už nejde jen o Polsko, jehož čistky v justici Evropu nenechávají klidnou. Nyní tu máme Česko, audit o střetu zájmů EK a rezoluci EP. Už to spíná?

Zdaleka už nejde jen o populistickou kartu v politickém boji na domácí půdě. Každý, kdo ji AB schvaluje, by po něm měl zároveň chtít, aby svůj střet zájmů opravdu ukončil, nebo dostatečně vyvrátil. Protože jinak se hlas pro ANO stává hlasem pro ekonomickou zpátečku.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.