Kšefty a vlaky k sobě odjakživa patří. Prvorepubliková „uhelná aféra“ proslula milionovými úplatky na ministerstvu železnic, trest ale za ni nepadl žádný
Uhelná aféra byla největším skandálem první republiky. Šlo v ní o miliony tun uhlí, tisíce železničních vagonů a provize v řádech desítek milionů korun. S jistotou víme, že byla součástí systému, pomocí kterého se – s tichým požehnáním „pětky“ i Hradu – financovaly politické strany, spousta zákulisních detailů nám ale uniká. Těžko například někdy zjistíme, kdo všechno na ministerstvu železnic parazitoval, jaká byla celková výše provizí (tak se říkalo úplatkům) a kolik se „zadřelo za nehty“ jejímu hlavnímu aktérovi – Jiřímu Stříbrnému, předákovi národních socialistů, jednomu z „mužů 28. října“ a trojnásobnému ministru železnic.
Znepokojivé zprávy o Stříbrného kšeftech prosakovaly už ve 20. letech, ovšem pokaždé se je podařilo ututlat. Horko bylo v lednu 1924, kdy se do Stříbrného kšeftů s uhlím pustil vídeňský bulvár Die Stunde (platilo ho československé ministerstvo zahraničí) a komunistické Rudé Právo. Za útoky stál Stříbrného stranický rival – ministr zahraničí Edvard Beneš, ovšem premiér Antonín Švehla nechtěl ohrozit pracně budovaný systém financování stran, a tak skandál v zárodku zadusil. Teprve když Stříbrný odešel od národních socialistů a stal se vůdcem fašizující Národní ligy, rozhodl si s ním vyřídit účty sám Masaryk.
Tu maj, donesou mu to tam do banky
V únoru 1931 se do Stříbrného ve sněmovně pustil poslanec, majitel Lidových novin – a hlavně jeden z nejbližších spojenců Hradu – Jaroslav Stránský. Jeho řeč byla plná vážných obvinění, a tak se už o měsíc později sešel sněmovní vyšetřovací výbor, který prošel stohy dokumentů, vyslechl desítky svědků a výsledkem byla stopadesátistránková závěrečná zpráva, se kterou se veřejnost seznámila v polovině června 1931.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
