Na cestě do chudobince

Pár posledních týdnů jsme měli možnost sledovat vzrušenou debatu o evropské taxonomii na téma, zda bude možné financovat jaderné a plynové energetické zdroje a jak dlouho a zda jsme, či nejsme schopni se s tím nějak popasovat u nás v Česku. Ve skutečnosti ale od samého počátku nejde o to, co v taxonomii je, ale o to, že vůbec existuje a jaké jsou důsledky jejího uplatňování pro naše životy. Taxonomie totiž není o energetice, ale o řízení finančního sektoru. Banky přestávají být agenty svých klientů, jimž se starají o zhodnocení jejich peněz a udržení jejich hodnoty, a stávají se nástrojem k dosažení klimatických cílů.

Fakticky jde o zrušení základních funkcí finančních trhů, které dosud řídily alokaci zdrojů. Finance směřovaly tam, kde byla vysoká jistota návratnosti a podmínky odpovídaly finančnímu riziku takové investice. To se nyní stává až druhotným faktorem. Tím prvním je, zda financovaný projekt odpovídá politickému zadání v podobě klimatické politiky. Které technologie a projekty odpovídají, o tom bude rozhodovat fakticky samostatně Evropská komise delegovanými akty a každé tři roky bude taxonomie vyhodnocena a její kritéria revidována, takže co platí nyní, může být za tři roky jinak, a nebude se dotýkat jen energetiky, ale každé ekonomické aktivity. O jejím zavedení bylo fakticky bez vědomí národních států EU rozhodnuto už v roce 2018 a nyní se pouze spouští.

Komentář: Plynaři dostali patnáct let k dobru. Směr je však jasný

Striktní podmínky evropské taxonomie pro zemní plyn se nakonec zmírnily. Deadline pro fosilní palivo je však dále jasně nastavený.

Striktní podmínky evropské taxonomie pro zemní plyn se nakonec zmírnily. Deadline pro fosilní palivo je však dále jasně nastavený.

Takže zatímco doposud tekly investice tam, kde nejvíce vynášely a kde si lidé mohli vydělat nejvíce peněz, čímž bohatla celá společnost, nyní o tom, kam peníze smějí téci, rozhodnou bruselští úředníci a politici podle zcela jiných, mimotržních kritérií. Vědecky. Samozřejmě.

S vědeckým řízením ekonomiky máme u nás ve střední a východní Evropě značné zkušenosti a víme, kam tato cesta vede. K nekonkurenceschopnosti, zaostalosti a bídě. Diskuse o tom, jestli smíme, nebo nesmíme stavět jaderné elektrárny a spalovat zemní plyn, není pak o ničem jiném než o tom, jak rychle do toho chudobince pošlapeme.