Proč podle vás ruský prezident Putin útočí na Ukrajinu? Zešílel, hraje vabank nebo snad jde o dohodu s Čínou, která teď pro změnu zaútočí na Tchaj-wan? Zjednodušuji a možná i vyhrocuji to zcela záměrně...
Je to hlavně jeho poselství světu a domácímu obyvatelstvu, že je důležitým a razantním aktérem světové politiky, kterého nikdo nebude ponižovat a ignorovat. Pravděpodobně to souvisí s dalšími prezidentskými volbami a se snahou zanechat odkaz obnovitele ruské říše. Jestli došlo k neformální dohodě s čínským prezidentem, že Čína zaútočí na Tchaj-wan ve stejnou dobu, si netroufnu přesně říct, ale vyloučit to nemohu. Logiku by to mělo, zájem USA a Evropské unie by byl rozdělen do dvou oblastí. Ale Čína je stále opatrná.
Dá se nyní říci, kde se ruská agrese zastaví?
Krátkodobě tam, kde to dovolí ukrajinská armáda, v případě jejího zhroucení nebo politického rozkazu o kapitulaci se přinejmenším krátkodobě zastaví na hranicích Ukrajiny. Pak půjde o hru nervů. Rusko může otestovat soudržnost NATO akcemi a operacemi v Pobaltí či v zemích Visegrádu, případně se rychle ukojit ještě na Moldavsku. V případě, že by Putin cítil, že se mu nikdo efektivně nepostaví, bude on a jeho souputníci či nástupci postupovat dále.
Ve svém statusu na facebooku uvádíte seznam opatření, která by měla ihned učinit česká vláda, resp. vlády evropských zemí. Na prvním místě figuruje dodávka co nejvíce zbraní, munice, zboží a peněz, dokud bude Ukrajina ochotná se bránit. Není ze strany Západu pokrytecké v tom Ukrajinu nechat a spoléhat na její ochotu?
Částečně ano, nicméně Ukrajině nebyla přímá vojenská pomoc přislíbena. Zbraně a munici potřebuje, Západ může pomoci i zpravodajsky či finančně. K nasazení armád západních zemí v kontextu rizika eskalace do jaderné války je nyní sporné přistoupit, zvláště když třeba v Česku je zanedbána civilní ochrana obyvatelstva.
Mluvíte také o dobrovolnících z řad Ukrajinců a jejich využití pro různé účely, včetně pacifikace proruských skupin. Jak to je vlastně významný problém? Je možné ho nějak kvantifikovat?
To je těžké, protože část těch struktur je spících a část prokremelského spektra se aktivuje v zásadě samovolně, až jim to bude nabídnuto. V Česku tipuji i několik tisíc lidí, když vezmeme do úvahy nejen ty viditelné projevy, jako jsou polovojenské skupiny, prokremelské kluby vojenské historie, motorkářské kluby, kluby ruských bojových umění apod., ale i armádu internetových trollů, z nichž část může přejít k reálnému boji či jeho podpoře. Ve hře může být i třeba blokáda komunikací „ženami a dětmi“. A hlavně jsou tu silné prokremelské struktury v ekonomice, státních institucích i bezpečnostních složkách.
Jak pravděpodobná je porážka Ukrajiny a následná eskalace konfliktu do Pobaltí a dále do centrální Evropy?
Porážka Ukrajiny je bohužel takřka jistá, na expanzi dále do Pobaltí a střední Evropy si současný ruský režim možná vybere trochu oddechu, ale následovat zřejmě bude. A může také následovat hned, když je Západ stále nepřipravený a nerozhodný.
Asi nejzásadnějším návrhem je okamžitě začít dávat minimálně dvě procenta HDP na obranu, a to i za cenu osekání sociálních výdajů. Neriskovala by tím vláda sociální napětí ústící třeba i do násilných střetů a celkové destabilizace země, což by paradoxně mohlo pomoci proruským silám?
Ano, záleželo by na zodpovědnosti politické reprezentace shodnout se na nutných restrikcích a na izolaci a eliminaci sil, které by toto obranné úsilí podkopávaly. Vůle k ekonomickým obětem by samozřejmě musela být viditelná i u politických elit, ideálně i u elit hospodářských a mediálních.
Také navrhujete obnovení trestu smrti pro zvlášť vymezené činy, zvláště s vazbou na podporu nepřítele. A zavedení stanného práva. To jsou skutečně silné kalibry. Nejdeme tím daleko za rámec diskuze o občanských právech, která probíhá v souvislosti s covidem, nouzovým stavem a různými vládními zmocněními?
Navrhuji to za stavu ohrožení státu a za válečného stavu. Jejich vyhlášení by muselo být přesně definováno. Trest smrti je extrémní a vyžadoval by i úpravu našich mezinárodních závazků. Ale nezapomeňme, že nepřítel takovéto zábrany nemá, podle tajných služeb mají Rusové seznamy osob určených k likvidaci na Ukrajině a nedělejme si iluze, že tomu tak nebude v případě invaze k nám.
Ale dobře, uznávám, že je to hodně extrémní a nedělám si iluze, že se to prosadí. Ale stanné právo je důležitější instrument, který není vůbec vázán jen na trest smrti, i když to tak v českém prostředí je často vnímáno. V závažné kritické situaci je třeba soudit rychle a jiná možnost než výrazně zjednodušené řízení není.
Nechtěl bych, aby tato diskuse o stanném právu a trestu smrti přebila celkově důležitou věc, máme jen velmi vágně rozpracovanou úpravu stavu ohrožení státu a válečného stavu.
Které evropské země budou nejvíce problematické z hlediska přijímání tvrdých sankcí a jejich dodržování?
Už nyní se ukazuje, že problematickou roli hraje Německo, moc nevěřím ani Orbánovu režimu v Maďarsku, i když bych se rád mýlil. Změny vlády mohou zamíchat situací v Bulharsku, na Slovensku, v Itálii i jinde.
Jsme připraveni na eskalaci konfliktu? Zpravodajsky, kyberneticky, energeticky, vojensky, ale i třeba z hlediska kapacit Integrovaného záchranného systému?
Ne. Na papíře možná částečně ano, v realitě skoro vůbec ne. Pokud tedy nebudeme věřit v pomoc v rámci mezinárodního systému od Američanů a možná Britů, s nimiž nás pojí spojenecké závazky.
Miroslav Mareš (1974)
• Vystudoval práva a politologii na Masarykově univerzitě v Brně.
• V roce 2014 byl jmenován profesorem politologie.
• Je odborným garantem programu Bezpečnostní a strategická studia.
• Zaměřuje se na výzkum extremismu, terorismu a bezpečnostní politiky ve střední a východní Evropě.
• V minulosti byl i soudním znalcem v oboru kriminalistiky či předsedou Rady České televize.
• Je autorem a spoluautorem řady významných publikací, které vyšly v několika jazycích. Mezi ně patří i kniha „Czech Security Dilemma: Russia as a Friend or Enemy?“, která vyšla v roce 2020
