Konec německého mýtu? Volkswagenu láme vaz historicky zakořeněné toxické řízení

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Celý článek
0

Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

Komentář: Evropské demokracie a Putin

Protiruské sankce ze strany EU komplikuje princip jednomyslnosti. Postoj jedné vlády může zhatit odhodlání všech ostatních. 

Komentář: Evropské demokracie a Putin
Ruský prezident Vladimir Putin | foto Profimedia.cz

Protože všechny unijní státy stále ještě jsou pluralitními demokraciemi, kde se ve volbách rozhoduje o složení parlamentu a potažmo i vlády, musejí všechny vládní garnitury při svém rozhodování brát alespoň trochu ohled na veřejné mínění. 

Jak složitě se budou tvořit postoje některých vlád k Putinově agresi, nám může napovědět průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy z roku 2019, který proběhl ve čtrnácti zemích. V něm byla položena i otázka, na které straně by měla Evropa stát v případě blíže nespecifikovaného konfliktu mezi USA a Ruskem. 

Z výsledků vyplývá, že drtivá většina Evropanů nehodlá stát ani na jedné straně konfliktu. Nejvíce „pacifistů“ je v Rakousku, v Řecku, v Maďarsku a v Německu. Naopak nejméně jich najdeme v Polsku, v Dánsku a také u nás.

Poměr mezi těmi, kdo by dali přednost americké a ruské straně, je dost rozdílný. V proruském postoji bezkonkurenčně vedou Slováci s dvaceti procenty, s odstupem následovaní Italy a Čechy. Postoje našich občanů však vyvažuje třetí nejvyšší počet těch, kdo se vyslovili pro USA. První v tomto punktu skončilo Polsko a druhé Dánsko. 

V poměru „odhodlaných“ na straně USA vede Dánsko (7:1), následované Polskem (přes 5:1), Švédskem, Rumunskem, Nizozemskem a Francií, kde se poměr pohybuje mezi 3 a 4,4 ku 1. V Česku je to cca 2,5 ku 1. Proruský poměr je bezkonkurenčně nejsilnější na Slovensku (3,3:1), které s odstupem následují Rakousko a Řecko. 

Výsledky průzkumu samozřejmě nelze přeceňovat třeba proto, že v době dotazování v USA úřadoval prezident Trump, kterého velká část Evropanů nemohla vystát. Také postoje části Evropanů vůči Rusku by po čerstvých zkušenostech s Putinem asi byly jiné.

 

A samozřejmě je důležité i to, že sankce EU budou prezentovány jako evropské, nikoli transatlantické, nebo dokonce americké. 

Přesto je dobré uchovat tato čísla v paměti. Vlády, které půjdou proti nim, budou muset prokázat značnou odvahu a zapojit i veškeré své komunikační schopnosti a kapacity. To, jak se vlády Slovenska, Řecka, Rakouska, tradičně proruského Kypru a možná i některé další v této těžké chvíli rozhodnou, může významně ovlivnit osud Ukrajiny, potažmo celé Evropy.