O malých modulárních reaktorech (SMR) se hovoří jako o naději pro rozvoj jaderné energetiky v příštích dekádách, jež bude vhodně doplňovat obnovitelné zdroje. Mají nahradit obrovské jaderné bloky, které se začaly ve světě stavět v padesátých letech minulého století a staví se dodnes. Investičně jsou ale velmi nákladné a jejich výstavba se často protahuje o roky.

Malé modulární zdroje mají být naopak levnější a také bezpečnější než velké elektrárny, tvrdí firmy, jež se jejich vývojem zabývají. Kromě toho, že se budou moci menší reaktory vyrábět „sériově“, by další výhodou mělo být i efektivnější využití paliva. 

Tento argument ale zásadně staví na hlavu studie odborníků ze Švédské společnosti pro nakládání s jaderným palivem v Solně, jež byla publikována v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Experti se zaměřili na celý životní cyklus jaderného paliva v malých reaktorech podle stávající licenční a patentové dokumentace, která je k dispozici. Analyzovali provoz tří typů reaktorů podle použitého paliva. Chtěli ověřit tvrzení, že malé reaktory jsou z hlediska spotřeby paliva šetrnější než velké tlakovodní reaktory, které v současnosti dominují všem reaktorům v provozu.

Jako měřítko pro srovnání použili provoz tlakovodního jaderného reaktoru o instalovaném výkonu 1100 megawattů, jenž je nejčastěji v energetice využíván. Zkoumanými menšími zdroji (do výkonu 300 megawattů) byly tři varianty reaktorů.

Prvním typem je menší integrální tlakovodní reaktor (na jeho vývoji pracuje například americká firma NuScale, ale také Rusko, Čína a Korea), dalším je rychlý množivý reaktor s chladivem sodíku, třetím reaktor využívající palivo ve formě roztavené soli. V nových projektech se uvažuje o tom, že se budou v rámci nových elektráren propojovat do větších celků. 

Vědci tvrdí, že u menších reaktorů bude potřeba věnovat více pozornosti odstínění neutronů, jež spouštějí štěpnou reakci. Zatímco u velkého tlakovodního reaktoru uniknou méně než tři procenta volných neutronů, v malém tlakovodním reaktoru o výkonu 160 megawattů to je sedm procent. I proto je množství vyprodukovaného radioaktivního odpadu při přepočtu na jednotku tepelné energie vyšší.

V konvenčním velkém tlakovodním reaktoru činí odpad na gigawatt tepelného výkonu pět metrů krychlových ročně. U integrovaného tlakovodního reaktoru je množství jaderného odpadu 2,5krát větší. U reaktoru s roztavenou solí pětkrát větší. V případě zdrojů, jež jsou chlazeny sodíkem, je množství odpadu dokonce třicetkrát větší.

Odborníci varují také před tím, že ve vyhořelém palivu, jež používají malé reaktory, zůstává větší množství radioaktivních izotopů a budou náchylné k dalším chemickým reakcím. Zvyšuje se riziko, že může dojít k další řetězové reakci. Z tohoto důvodu musí být vyvinuty nové, bezpečnější kontejnery pro tento jaderný odpad. Budoucí studie by se měly zabývat otázkou, zda je bezpečné využívat současných meziskladů pro uskladnění vyhořelého paliva z modulárních reaktorů, doporučili autoři analýzy.