Zpráva ze Skotska, kde zákonodárci schválili program na bezplatné poskytování hygienických potřeb pro ženy, tento týden opět vyvolala vášnivou diskusi mezi levicově a pravicově smýšlejícími Čechy.
Měly by ženy platit za něco, co je nutí kupovat takříkajíc příroda? A na druhou stranu: Opravdu je tu stát od toho, aby poskytoval lidem základní potřeby zadarmo, ze společných peněz? Objevil se dokonce speciální termín: menstruační chudoba.
Není divu, že si atraktivního, sociálními sítěmi rezonujícího tématu všiml i premiér Andrej Babiš, respektive jeho marketingoví poradci. Hned během dne se tak na premiérově twitterovém účtu objevil dojemný tweet o tom, jak to mají ženy těžké. „Novináři se mě ptají, jestli by bylo něco takového možné i u nás. U příjmově nejslabších určitě. Požádal jsem Alenu Schillerovou, aby našla řešení,“ píše se v něm.
Kromě schopnosti plout na populistické vlně a chytnout se i sebevětšího nesmyslu, který by mohl přitáhnout pár voličů, je nový nápad Andreje Babiše zajímavý ještě z jednoho důvodu. Premiérovi dodnes ani v nejmenším nevadilo, že vložky a tampony se v Česku daní 21procentní sazbou DPH. Tedy stejnou, jaká je u alkoholu nebo cigaret. A když se loni na možnost přeřazení dámských hygienických pomůcek ministryně Schillerové ptal deník Blesk, odvětila, že nic takového není v plánu.
Nutno dodat, že zařazení tohoto zboží do základní sazby DPH není v Evropě výjimečné – funguje to tak zhruba v polovině zemí evropské sedmadvacítky. Například v Maďarsku se platí dokonce 27 procent, ve Švýcarsku nebo Dánsku 25 procent. O to směšnější jsou ovšem nářky politiků, kteří litují ženy kvůli menstruační chudobě.
Místo logického přeřazení vložek a tamponů do snížené sazby se nyní v Česku dají očekávat dva scénáře. Podle prvního se na věc postupem času zapomene a menstruační chudoba přestane hnutí ANO zajímat. Podle toho druhého dopadne celá hurá akce typicky po česku: ženy obdrží na jaře pět rozbalených vložek a jeden tampon, které jim ve zmuchlané obálce doručí Česká pošta.
