Nástup elektromobility a covid-19 jsou pro automobilky dvě rány najednou, s nimiž se nyní musíme vypořádat. Nebudeme brečet, budeme pracovat a uvidíme, říká Martin Jahn.
Martin Jahn | Martin Pinkas
Elektromobilita je politické zadání a Rubikon už jsme překročili, říká k osudu evropského autoprůmyslu Martin Jahn, který v těchto dnech končí ve funkci viceprezidenta FAW-Volkswagen, čínského výsadku největší světové automobilky. Nejvýše postavený Čech v celém koncernu Volkswagen poskytl týdeníku Hrot rozhovor o aktuální situaci na trhu, který jako první postihla pandemie, i o ne zrovna růžových vyhlídkách automobilového průmyslu.
Před pár dny jste se vrátil po čtyřech letech z Číny. Jak se tamní ekonomika vzpamatovala z pandemie a jaká je v zemi nálada?
Nálada je dobrá. K propadu na trhu automobilů o sedmdesát až osmdesát procent došlo hned v březnu, pak se ale trh začal rychle zvedat. V dalších měsících už to bylo 40, 30 a v posledních dvou měsících se prodávalo tak pět procent pod loňským rokem. Počítáme, že celoročně se prodeje sníží o šest až deset procent, což je výrazně méně než kdekoli jinde na světě. V Evropě či v Americe bude trh dvacet až třicet procent pod loňskem. V Číně došlo během krize k zajímavému posunu v segmentech. Prémiový trh vzrostl, takže Audi, BMW a Mercedes posílily. Vyšší střední třída má peněz dost a kupuje auta dál. Odskákala to levná auta, tedy především čínské značky, ale i peugeoty, fiaty, fordy a podobné.
A Volkswagen?
Ten je někde uprostřed a dokonce mu narostl trošku tržní podíl. Takže pro nás to nemělo nějaké zvláštní dopady. Celá čínská ekonomika pak počítá s růstem od nuly do tří procent, takže k poklesu by dojít nemělo. Jinak Čína se vrací velmi rychle k normálnímu životu, i když se stále všude nosí roušky, měří teplota a je větší hygienická disciplína. Ale restaurace jsou otevřené, auta se kupují, létá se, jezdí se vlaky. Vláda po vlně koronaviru změnila svůj cíl. Už nejde o růst HDP, ale o to nedopustit růst chudoby, nárůst nezaměstnanosti a podržet klíčové firmy, tedy velké čínské banky, telekomunikace a infrastrukturu. To se podařilo. Třeba investice do infrastruktury narostly meziročně o deset procent. Celkový fiskální stimul přitom nebyl tak velký. Činil asi pět procent HDP, zatímco v Evropě je to nějakých 25 procent. Jinak průběh pandemie tam byl mnohem příznivější než třeba v USA či v Itálii.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
