Planetární marketing v posledních dnech žije tvrdým postupem největších světových firem proti Facebooku, který podle názoru mnohých nedostatečně blokuje na síti projevy nenávisti, zatímco Twitter je prý přísnější. Nejde ani tak o to, že za projevy nenávisti bývají na sociálních sítích velmi často označovány jen konzervativní názory, které byly ještě před dvěma lety zcela mainstreamové, či nevyvratitelné přírodní zákonitosti. Například konstatování, že menstruovat mohou pouze osoby s ženskými pohlavními orgány, což byly, jsou a budou vždy pouze ženy, ať už se chirurgicky převléknou jakkoli. To vše je nějaká kulturní válka, v níž se část mladší, ale i starší populace, která nečelí existenčním potížím, momentálně vyžívá. A důsledků zatím nedohlédneme, což je asi dobře.
Minimálně stejně podstatný je v tuto chvíli fakt, že v této kampani jde o v západním světě nyní velmi rozšířené přesvědčení, že sociální sítě rozhodují nejen o prodejnosti výrobků, ale i o postojích celé populace, a tudíž tyto postoje lze moudře řídit a spravovat účinnou cenzurou, kdy nějaký Velký bratr dá svou směrnicí jasně najevo, co můžete veřejně říkat a psát, čímž bude vše vyřešeno, oblaka se rozestoupí a svět zalije něha a láska k bližnímu. Zmizí rasismus, muži začnou rodit a ženy přestane obtěžovat menstruace a celý svět si utáhne opasky a ochladí planetu na průměrnou teplotu z poslední malé doby ledové před dvěma sty lety.
Je pravda, že v USA, které jsou tou planoucí pochodní současné revoluce, s cenzurou vzhledem k svému ústavnímu dodatku nemají moc zkušeností. Ale my jich máme na rozdávání. A tak zvláště ti starší, co zažili život médií před rokem 1990, vědí, že nezveřejňováním názorů a informací, které jsou v rozporu s aktuální doktrínou nebo i s legitimní potřebou potlačovat negativní společenské projevy, jako je rasismus, nelze dosáhnout požadovaného záměru. Funguje to totiž přesně naopak, čehož důkazem je postoj k Romům, kdy slovo Cikán jste v novinách nenašli, v televizi neslyšeli, ale v hospodě všichni věděli, o co jde i bez facebooku.
Cenzura naopak výrazně zvyšuje atraktivitu těchto s režimem a nyní s Velkým bratrem nesouznících postojů a fakticky v lidech utvrzuje jejich názory prohlášené „vrchností“ za nežádoucí a nesprávné. To, že v té době nebyly žádné sociální sítě, neznamená, že neexistovaly sociální kontakty, jimiž se tyto informace a osobní postoje šíří prostě od nepaměti a vždy šířit budou, navzdory všem elfům a fact checkerům. Jen to bude chvilku trvat, ale obecná důvěra v dotyčné cenzurované médium postupně klesne na úroveň Rudého práva v roce 1988.
Našim svazákům všech možných barev to asi budeme těžko vysvětlovat, a tak dál budou bonzovat a požadovat blokování toho a onoho člověka, který jim leží v žaludku a nemohou se smířit s tím, že pořád ještě nehnije v nějakém gulagu, ale racionální managementy velkých firem by to měly rychle pochopit, nebo je to samotné začne poškozovat.
