Loni v říjnu se před domem Barbary Furlow-Smilesové, vysoce postavené manažerky t.č. bez zaměstnání, objevili dva muži v oblecích. Okamžitě pochopila, že má problém, protože, jak později řekla, „v Oregonu nikdo nenosí obleky“.

Měla pravdu. Oni dva muži byli agenti FBI, kteří osmatřicetiletou bývalou manažerku vyšetřovali kvůli tomu, že šest let kradla peníze svým zaměstnavatelům, ve Facebooku (dnes Meta Platforms) a později v Nike.

O dva měsíce později se Furlow-Smilesová u federálního soudu v Atlantě přiznala, že Facebook obrala o 4,9 milionu dolarů a Nike o sto tisíc (celkem v přepočtu přes 100 milionů korun). V obou případech k tomu použila mazaný systém vykazování dodavatelů neexistujících služeb a zfalšovaných zpráv o vlastních služebních výdajích. Soudce ji poté vyměřil trest odnětí svobody ve výši pěti let a tří měsíců a nařídil jí peníze vrátit (přestože je nepravděpodobné, že by je měla).

Mesiášský komplex 

Až sem to není příběh kdovíjak neobvyklý. Linie obhajoby Furlow-Smilesové ale mírně neobvyklá je. K trestným činům se přiznala a převzala za ně plnou odpovědnost. Zároveň však své chyby přičítala „zakořeněnému problému, jenž jí velí snažit se potěšit ostatní lidi“ a mesiášskému komplexu, který způsobil, že lhala přátelům a rodině o tom, že má prostředky je finančně podporovat. Tento komplex je podle ní „mechanismus, který se u ní vyvinul poté, co v dětství a dospívání prožila fyzické a sexuální trauma“, citoval časopis Fortune její soudní obhajobu.

Advokát Furlow-Smilesové, Lance Clarke, ji při slyšení před soudem vykreslil jako ženu, která se cítila povinna podporovat přátele a rodinu, kteří za ní přišli s žádostí o pomoc. Současně obhájci ve svém dopise soudci napsali, že se Furlow-Smilesová nechala strhnout kulturou „rychlého pohybu a rozbíjení věcí“ (jak praví dnes již proslulé heslo Marka Zuckerberga z počátků Facebooku) a pod tlakem dělala špatná rozhodnutí.

V hlavní roli politika 

Juliet Jacobová, jež dříve pracovala jako licencovaná terapeutka, než šla do vězení kvůli podvodům s léky (Furlow-Smilesovou sama poznala prostřednictvím skupinové terapie pro ženy postižené justičním systémem), řekla, že se domnívá, že se u Furlow-Smilesové vyvinula závislost na ambicích. To může u některých lidí vést k nesprávnému chování. „Ženy a lidé jiné barvy kůže než bílé jsou přitom stíháni častěji,“ řekla Jacobová.

Teď už je možná jasnější, oč v příběhu jde. Ve hře je politická korektnost, konkrétně skutečnost, že paní Furlow-Smilesová (která je černoška) je kariérní manažerkou DEI. Zkratka znamená Diversity, Equality, Inclusion (diverzita, rovnost, inkluze) a v dnešní vypjaté atmosféře nabízí snadnou cestu k moci mnoha lidem, kteří by jinak hledali uplatnění jen obtížně.  

Vedoucí pracovníci, kteří se DEI zbývají, mají v Americe 21. století nejblíže k tomu, kým byl v zemích někdejšího sovětského tábora politruk. Tím býval nejneschopnější důstojník útvaru, protože jeho řeči o vedoucí úloze komunistické strany nadělaly méně praktické škody, než kdyby velel třeba stanici pro nabíjení baterií nebo skladu krumpáčů. 

Začalo to brzy. Když Furlow-Smilesová na střední škole požádala o povolení založit Klub menšinového dědictví pro nebělošské studenty, její ředitel to nejprve odmítl. Namítl logicky, že pokud to schválí, mohl by být jednoho dne nucen říct ano klubu Ku-klux-klanu. Furlow-Smilesová však nakonec dosáhla svého. „Bylo to její první vítězství jako bojovnice za inkluzi,“ dodává k tomu Fortune. 

Rocková hvězda 

Poté dokončila studium politologie a získala první práci v oblasti rozmanitosti a inkluze v newyorské centrále hudební televize MTV. Pak v roce 2017 následovalo angažmá ve Facebooku a stěhování do San Franciska. Furlow-Smilesová se stala globální šéfkou skupin pro diverzitu a zodpovídala za plánování akcí v rámci Měsíce černošské historie, oslav nestandardní sexuality Pride a dalších záležitostí souvisejících s kulturou a identitou.

Ve své práci vynikala. „Ve Facebooku byla Barbara rockovou hvězdou. Připravila spoustu programů, které byly vidět po celém světě,“ uvedla její kamarádka, která s ní pracovala na jiné pozici v rámci programů DEI. 

V soukromí se však Furlow-Smilesové hromadily problémy. K vysokým životním nákladům v San Francisku přibylo očekávání, že si udrží životní standard odpovídající její roli i špatný zdravotní stav jejího manžela.

Furlow-Smilesová na to reagovala tak, že diverzifikovala (v češtině možná nejlépe funguje výraz „odkláněla“) ostošest. Podle ministerstva spravedlnosti předkládala na Facebooku faktury od přátel a rodiny, které vydávala za dodavatele služeb, aniž by hnuli prstem. Činila tak za provizi, kterou od nich dostávala zpět. Rovněž falšovala zprávy o výdajích a vytvořila systém, v jehož rámci jí posílali provize i skuteční dodavatelé. Podle obžaloby k nim patřili chůvy, stážisté, kadeřníci i univerzitní učitel. Peníze dostávala v hotovosti, někdy osobně nebo poštou či kurýrem; často je maskovaly jiné předměty, například trička.

FBI také zjistila, že Furlow-Smilesová propojila své osobní účty v aplikacích PayPal, Venmo a Cash App se svými služebními kreditními kartami a čerpala, až se hory zelenaly. Použila z nich 18 tisíc dolarů na zaplacení školky pro dceru nebo 10 tisíc za vytvoření „zvláštních portrétů“.

Jako Robin Hood 

To vypovídá leccos nejen o DEI, ale také o Facebooku. Když tam Furlowová-Smilesová nastupovala do zaměstnání, kolega jí řekl, že kultura Facebooku je „antikorporátní“ a že, pokud jde o pravidla a limity výdajů, nemusí být tak úzkostlivá, jako by byla jinde. Navrhl jí také, aby si nechala od Facebooku platit účty za cokoli, co bude potřebovat, zejména když musí zvládat najednou rodičovství a služební cesty. „Když vaše dítě něco potřebuje, tak si to pořiďte a napište to do výdajů,“ měl jí kolega říci. 

Přestože však Facebook tyto výdaje zjevně schvaloval, Furlow-Smilesová měla pocit, že nedostává dost peněz na to, aby mohla žít odpovídajícím životním stylem. Pro kontext: podle statistik společnosti Glasdoor vydělávají manažeři ve společnosti Meta 227 tisíc až 351 tisíc dolarů ročně. 

„Vidím ji jako Robina Hooda,“ citoval nicméně bez mrknutí oka jednoho z jejích přátel časopis Fortune.