Letecké společnosti bojují s tím, jak prodat zákazníkům způsob dopravy, který spaluje značné množství fosilních paliv. Velká část z nich nabízí různé programy, které mají přesvědčit klienty, že koupě letenky nezvýší produkci skleníkových plynů. Nejčastěji to je formou offsetových programů slibujících výsadbu stromů. 

Německá společnost Lufthansa už v roce 2019 spustila program, který umožňuje kupujícím letenek přispět na takzvané udržitelné letecké palivo (SAF), jež produkuje o 80 procent méně emisí skleníkových plynů než běžná letecká paliva. SAF se vyrábí z biomasy – použitého kuchyňského oleje, odpadu při zpracování dřeva, komunálního odpadu. Tento druh paliva se pak přimíchává do leteckého petroleje.

Zákazníci německých aerolinií si k letence mohou připlatit „dobré svědomí“ a přispět na SAF, které se použije do šesti měsíců od platby, slibuje Lufthansa. Ukazuje se ale, že formu zeleného příplatku k letence využívá jen minimum kupujících. 

Program Compensaid umožňuje pasažérům „vymazat“ svou uhlíkovou stopu. Firma uvádí, že při letu z Hamburku do Frankfurtu se na osobu vypustí do atmosféry 63 kilogramů oxidu uhličitého, což se může vykompenzovat buď vysazením 0,4 stromu, nebo použitím 31 litrů zeleného paliva. Zákazník jen doplatí rozdíl ceny. 

Zájem je minimální

V případě kratších letů to jsou desítky eur, lety za oceán jsou dražší o stovky eur. Zájem o tuto službu je ale podle deníku Die Welt minimální. Využilo ji necelé procento zákazníků. I přesto, že „ekolétání“ je oblíbeným tématem klimatických aktivistů a politiků. 

Běžný spotřebitel se řídí cenou a dobrovolně platit více za letenky nechce. Do skupiny Lufthansa patří také nízkonákladová společnost Eurowings a švýcarské i rakouské aerolinie. Za prvních šest měsíců jejich služby využilo deset milionů lidí. Drtivá většina z nich ale platformu Compensaid nepoužila. Mluvčí Lufthansy nicméně tvrdí, že zájem roste u firemních zákazníků.

Kalkulačka na uhlík

Také řada ostatních leteckých společností nabízí kupujícím možnost, jak vyprodukované emise uhlíku snížit. Nejčastěji to je formou uhlíkové kalkulačky, jež spočítá, kolik se během letecké trasy v závislosti na použitém letadle spálí paliva a uvolní skleníkových plynů. Obvykle se ekvivalent oxidu uhličitého přepočítá na stromy, které firmy vysazují v různých regionech světa. 

Firma Ryanair paušálně přidává ke každé letence dvě eura, která se použijí na výsadbu stromů v jižním Portugalsku, podporuje také budování větrné elektrárny v Turecku. Irská společnost tvrdí, že má nejmenší uhlíkovou stopu přepočtenou na pasažéra v rámci evropských leteckých dopravců. Do roku 2030 chce 12,5 procenta letů zajistit pouze udržitelným leteckým palivem a investovat do moderních letadel Boeing 737 Gamechanger, jež mají nižší spotřebu.

Společnost EasyJet tvrdí, že kompenzuje produkci oxidu uhličitého automaticky zelenými offsetovými projekty. Podporuje obnovu lesů v Jižní Americe a Africe, výstavbu solárních zdrojů energie v Indii. Podobné služby nabízí i British Airways nebo Air France. Francouzská společnost v rámci aktivity Trip and Tree uvádí, že výsadba jednoho stromu znamená uložení sto kilogramů uhlíku v následujících deseti letech. 

Uhlíkové offsetové programy jsou kritizovány řadou ekologických organizací. Klara Maria Schenková z Greenpeace tvrdí, že letecké společnosti se uchylují k takzvanému greenwashingu. „Nikdy nebude v přírodních ekosystémech dostatek prostoru k uložení uhlíku, aby se tím kompenzovaly obrovské emise z letecké dopravy v posledních letech,“ zdůraznila. 

Evropská komise v rámci svých zelených plánů počítá s tím, že do roku 2030 musí zelená složka v leteckém petroleji tvořit pět procent a v rámci EU musí být k dispozici SAF na všech letištích EU pro komerční lety. Hovoří se také o tom, že letecké palivo přijde o daňovou úlevu a bude na něj uvalena spotřební daň. To by pak vedlo k výraznému zdražení letenek. Letecká doprava je v globálním měřítku odpovědná za tři procenta emisí skleníkových plynů.