Zeštíhlení a zefektivnění veřejné správy patří mezi nejoblíbenější politické slogany. Její symbol, líný úředník, kterého si živíme, aby nám za to zlomyslně komplikoval život, je vděčným cílem. Realita střetu politika s houževnatým byrokratem pak ovšem bývá jiná. Málokterá instituce umí odporovat změnám a pokusům o reformy a škrty tak houževnatě jako úřad.

Se stejným slibem přišel do politiky i Andrej Babiš. „Korupce ma štve, ale úředník zloděj pořád neudělá takovou škodu ako úředník blbec,“ napsal na Twitter v roce 2013, kdy si účet ještě spravoval sám. Zefektivnění veřejných institucí sliboval pak i ve své smlouvě s občany. Výsledek? Přestože se loni a letos podařilo část míst zrušit, byrokratů je pořád víc než v roce 2015.

Bezmála 76 tisíc úředníků v 234 státních úřadech ale představuje jen malou část bující veřejné správy. Připočtemeli učitele, vojáky, policisty nebo pracovníky z justice, dostaneme se na výslednou sumu 475 tisíc lidí placených letos ze státního rozpočtu. To je skoro o 62 tisíc více než při vstupu Andreje Babiše do vlády.

A to pořád není všechno. Další desítky tisíc lidí pracují pro veřejnou správu v regionech. Informační systém o průměrném výdělku (ISPV) ministerstva práce tak letos v prvním pololetí napočítal přes 642 tisíc zaměstnanců veřejného sektoru. Pro lepší představu: z veřejných rozpočtů chodí výplaty téměř tolika lidem, kolik jich žije v Brně a Ostravě dohromady

Stejně velkoryse, jako vítá nováčky ve svých službách, vláda přilepšuje také na výplatních páskách. Výsledkem je dramaticky rostoucí cifra v kolonce státního rozpočtu „platy a ostatní platby za provedenou práci“. Od nástupu Andreje Babiše do vlády naskočila o více než 90 miliard.

Pandemie čínské chřipky ale zároveň ukázala, že to zřejmě nejsou příliš dobře investované peníze – k dokonalosti má veřejná správa daleko. Opravdové reformy totiž chyběly, a mnohé úřady nebo veřejné instituce tak jen dostávají více lidí a peněz, aniž by zlepšily své fungování.

Učitelé jsou v kurzu

Na otázku, jestli ji neznepokojují rozrůstající se řady lidí, pro které musí hledat stále větší balíky peněz v eráru, má ministryně financí obvykle dva argumenty. Zaprvé, státní zaměstnanci přibývají ve školství, v armádě nebo u policie, kde je potřebujeme. A zadruhé, vláda prý v posledních letech jen dorovnávala „dluhy“ minulých kabinetů (čti Miroslava Kalouska). V prvním bodě má Alena Schillerová zčásti pravdu. Pohled do statistik ukazuje, že jen mezi učiteli a dalším školským personálem přivítali od roku 2013 na 38 tisíc nových kolegů. Vojáků přibylo podle údajů ze státních závěrečných účtů 4,7 tisíce a policistů zhruba dvě tisícovky. Většina nových erárních zaměstnanců skutečně přibyla v těchto oborech. Zároveň ale nabíraly i státní úřady – jen mezi lety 2015 a 2018 přijaly přes tři tisíce čerstvých kádrů. Mimochodem, třetina z toho připadla na Finanční správu, která verbovala – prý dočasné – posily kvůli rozjezdu elektronické evidence tržeb. U osmi stovek nových berních úředníků se nicméně nakonec hostování změnilo v přestup a v dresu Finanční správy zůstali, řečeno sportovní terminologií.

Jan Němec

Co se dorovnávání historických dluhů týče, asi nikdo nebude zpochybňovat zvyšování platů učitelů nebo policistů v době růstu. Podobně jako u zvyšování důchodů pod heslem „dědečkové a babičky si to zaslouží“ ale kabinet ztratil jakékoliv zábrany. Státní zaměstnanci dostávali přidáno dokonce víc než lidé pracující v soukromém sektoru.

Erár štědřejší než kapitalista

V roce 2019 firmy v Česku přidaly v průměru 6,7 procenta. Výplaty z eráru se ale zvýšily dokonce o 9,2 procenta. Letos tak má jít na platy zaměstnanců státu 227,5 miliardy korun. Po důchodech je to druhá největší položka, 14 procent celkových výdajů státního rozpočtu. Pro srovnání, v době nástupu hnutí ANO na ministerstvo financí v roce 2013 dosahovala 134,3 miliardy – 11 procent na výdajích eráru.

Velkorysost levicové koalice má vedle neúměrně rostoucí zátěže pro státní rozpočet, kterou kritizoval ve své zprávě o hospodaření vlády i Nejvyšší kontrolní úřad, také další negativní vedlejší dopady. Například Svaz průmyslu i další zaměstnavatelé si stěžovali, že erár firmám škodí hned dvakrát: vysává lidi z už tak hladového trhu práce, a roztáčením mzdové spirály navíc tlačí také na jejich mzdové rozpočty. Přidávání státním zaměstnancům pohnulo i celkovými statistikami. V roce 2014 podle ISPV průměrný plat ve veřejném sektoru poprvé překonal průměrnou mzdu u soukromníků. Rozdíl byl nepatrný, pouhých deset korun. Od té doby ale soukromý sektor v závodech ve zvyšování výplat nabírá stále větší ztrátu. Letos v prvním pololetí už erár platil v průměru o 3246 korun víc než firmy. U mediánu byl rozdíl dokonce sedmitisícový.

Ráj středoškoláků

Když berou státní zaměstnanci lepší peníze než ti, kteří se jim na ně skládají, celkem pochopitelně to budí u těch druhých velkou nevoli. Znamená to tedy, že by si lidé měli hledat místo ve státním sektoru, aby se měli lépe? Ne tak docela. Tomáš Weiss z ministerstva financí upozorňuje, že celkové statistiky jsou zavádějící. Průměr ve státních službách podle mluvčího zvedá především větší podíl kvalifikovaných lidí. „Ve veřejné správě má magisterské vysokoškolské vzdělání bezmála 31 procent zaměstnanců, zatímco v soukromém sektoru je to jenom 15 procent,“ říká.

Srovnání průměrných výdělků v obou sférách podle dosaženého vzdělání dokonce ukazují, že pod smlouvou u státu se mají lépe než ve firmách jen středoškoláci s maturitou. Berou v průměru o dvanáct stovek více než kolegové v soukromém sektoru. Asi není překvapení, že díky tomu maturanti představují největší část zaměstnanců veřejného sektoru. Je jich 245 tisíc, skoro dvě pětiny.

Druhou nejsilnější vrstvou jsou zmiňovaní vysokoškoláci, kteří ale do státních služeb rozhodně nepřišli zbohatnout. V soukromém sektoru by měli šanci vydělávat skoro 59 tisíc, erár platí v průměru majitelům univerzitního diplomu o deset tisíc méně. Stejně tak mají vyšší pravděpodobnost lepšího výdělku ve firmách také absolventi bakalářských oborů a lidé bez kvalifikace. Samozřejmě i tyto průměry zkreslují. Detailní pohled na výdělky jednotlivých profesí ve státním a soukromém sektoru ukazuje, že i některé pozice s vyšším požadovaným vzděláním jsou lépe placené ve veřejné sféře. A platí to i naopak.

Jan Němec

Například lékaři, sestry a další zdravotnický personál mají vyšší průměrné platy ve státních službách. Lépe vydělávají také učitelé na státních školách. A na lepší peníze si v eráru přijdou také zmiňované středoškolské pozice – například účetní, asistenti nebo sekretářky. Naopak IT experti nebo právníci dostanou daleko lepší mzdy u soukromých firem.

Rozpuštěné černé duše

Z čísel se zdá, že veřejná správa nejvíce svědčí průměrným. Anebo pohodlným, kteří obětují pár tisíc z výplaty za solidní jistotu místa i v horších časech. Už v příštích měsících se výhody tohoto benefitu nejspíš projeví velmi výrazně. Nevyhnutelné otřesy na pracovním trhu se dotknou hůře lidí v soukromém sektoru.

Mantinely tabulkových platů a rigidního odměňování ale zároveň nepůsobí motivačně. Kvalifikovaným lidem některých profesí nemohou nabídnout plat konkurenceschopný výdělku v byznysu. Limitované zdroje jsou tak i jednou z hlavních příčin, proč je dlouhá léta osvědčenou (a tolerovanou) praxí veřejné správy přilepšovat si s pomocí takzvaných neobsazených míst. Jak to funguje?

Úřady, školy a další instituce si často drží několik pracovních pozic neobsazených. I na tyto výplaty neexistujících kolegů nicméně dostávají peníze a ty rozpouštějí mezi zaměstnance skutečné. Naoko tak sice dodržují „spravedlivé“ státní platové tabulky, ve skutečnosti si ale fakticky z odkloněných fondů určují vlastní mzdovou politiku.

Ze státních závěrečných účtů vyplývá, že počty černých duší výrazně kolísají. Nejméně jich bylo v roce 2015 – necelých pět tisíc. Loni ale zaměstnanců placených státem, které „svět neviděl“, bylo dokonce přes 21 tisíc. Tedy pět procent z celkového počtu. Tito virtuální zaměstnanci stojí stát nemalé peníze.

Šmelení se mzdovými penězi se nelíbí ani Národnímu kontrolnímu úřadu. Kontroloři ve stanovisku ke státním financím spočítali, že jen loni si státní zaměstnanci na úkor daňových poplatníků rozdali bonusy téměř za devět miliard. „Za posledních pět let mohla úspora činit 40 miliard korun,“ vyčísluje analýza dlouhodobé škody politiky černých duší.

Desetina úředníků neexistuje

Podle Aleny Schillerové byla nejhorší situace na úřadech, kde loni napočítala 6784 černých duší. Jinak řečeno: až 12 procent služebních míst bylo fiktivních a sloužilo jako zástěrka pro vylepšování platů. Ministryně proto už loni slíbila, že černé duše zatrhne. Boj s fiktivními pracovními místy se jí hodil ještě z jednoho důvodu. Vláda loni začala pociťovat zpomalování ekonomiky po letech hojnosti a potřebovala najít v rozhazovačném rozpočtu rezervy. Uspořit na černých duších se přímo nabízelo – reálně kvůli úsporám nebylo potřeba téměř nikoho propouštět z práce. I přesto kladla byrokracie tuhý odpor. Aktuální skóre škrtání neexistujících úředníků se zastavilo na čísle 4,3 tisíce. „Za poslední dva roky jsem v rozpočtech redukovala počet neobsazených míst, což přineslo úsporu ve výši asi 3,5 miliardy,“ pochlubila se Schillerová na začátku října.

Zároveň Poslanecká sněmovna ministryni schválila legislativu, od níž si slibuje úplné vymýcení kreativního mzdového účetnictví úředníků. Novela zákona o rozpočtových pravidlech má prý ušetřit až dvě miliardy ročně. Jak? „Část prostředků na plat souvisejících s příslušným místem bude po druhém měsíci jeho neobsazenosti zavázána,“ vysvětluje Schillerová. Jinak řečeno, zbylí úředníci si ji nebudou moci mezi sebou rozdělit.

Stát bez vize

Hrátky se škrtáním neexistujících úředníků nicméně problém obrovské finanční zátěže platů zaměstnanců veřejného sektoru nevyřeší. A to tím spíš, pokud vláda dodrží slovo a v příštím roce bude navzdory ekonomické recesi opět zvyšovat platy mnoha svým pracovníkům. Peníze na rozmařilé utrácení nestačily ani v době růstu; nyní potáhnou veřejné finance do ještě hlubších deficitů.

Ještě horší je ale fakt, že i když stát během posledních dvou vlád výrazně nabobtnal, zároveň se nijak nezlepšilo jeho fungování. I podle analýzy NKÚ je naopak efektivita státní správy horší. Naplno to nyní obnažila pandemie. Stejně jako umí koronavirus odhalit slabiny lidského organismu, našel také Achillovu patu veřejné správy.

Ukázalo se, že školství i přes výrazné posilování zamrzlo v minulém století; řada škol nevlastnila nebo neuměla využívat moderní technologie. Selhaly také úřady. Na rozdíl od soukromých firem, které bez větších obtíží přešly na online režim, byrokraté stále žádali po lidech papíry. Digitalizace přitom patřila mezi priority programového prohlášení vlády. Z veřejné správy zatím během pandemie obstáli jen zdravotníci, hasiči nebo vojáci.

Potvrdilo se, že pouhé sypání peněz a „investice do lidí“ fungování státu nevylepší. Bez skutečné nové vize ve školství, reformy státní správy včetně odměňování úředníků nebo digitalizace státu zůstane veřejná správa bezednou dírou, schopnou pohltit neomezené množství peněz, aniž by z toho občané něco měli.