Přebytek bytové výstavby v Číně tlačí na pokles mezinárodních cen komodit. Ceny klíčových materiálů pro bydlení, jako jsou ocelové traverzy nebo měď (jejich hodnota na trhu obvykle souvisí s investicemi do nemovitostí) od jara 2022 prudce klesají.

Zároveň však na světových trzích existuje tlak na zvyšování cen mědi, protože se používá v elektromobilech a dalších ekologických výrobcích. Slabá poptávka po bydlení v Číně by tak mohla držet ceny mědi na uzdě, což sice může pomoci globálnímu úsilí o dekarbonizaci, ovšem nárůst vývozu levných stavebních materiálů z Číny zůstává reálnou hrozbou, která již začíná dostávat konkrétní obrysy.

Od Mexika po Evropu

V období od ledna do září 2023 se téměř 80 procent ze 45 čínských výrobců oceli kótovaných na burze buď propadlo do červených čísel, nebo přinejmenším zaznamenalo razantní pokles čistého zisku. Vývoz ocelářských výrobků z Číny za celý rok činil 90 milionů tun, což je o 20 milionů tun více než v předchozím roce, uvádí Čínská asociace železa a oceli. „Vyšší vývoz zmírnil nadměrnou nabídku,“ uvedl místopředseda asociace Tchan Čcheng-sü,

Výsledky už se dostavují. Například Mexiko již zvýšilo cla na ocel a související výrobky, aby ochránilo svůj průmysl před možným náporem čínského dovozu.

Druhá největší ekonomika světa má také velké výrobní kapacity v oblasti hliníku a cementu. Kolaps realitní bubliny tak už zdaleka nepřidělává vrásky jen Číňanům; následky si ponese stavebnictví ve většině světa, Evropu nevyjímaje.

Důvod toho všeho je prostý. Čína se stále potýká s přebytkem bytů, který na konci roku 2023 dosáhl zhruba 50 milionů bytových jednotek. Druhá největší ekonomika planety se vyrovnává s následky splasknutí bubliny na trhu s bydlením. Vzhledem ke slabým prodejům a hromadění zásob v tomto sektoru se nyní očekává, že bude trvat více než pět let, než se země zbaví nadbytečných zásob.

Poptávka po bydlení v Číně však bude pravděpodobně v důsledku snižování počtu obyvatel klesat dlouhodobě. Svět se proto bude muset vyrovnat s prudkým nárůstem vývozu levných stavebních materiálů z říše středu.

Slevy, slevy, slevy

„Cena bytu o rozloze 110 metrů čtverečních, která činí 620 000 jüanů (lehce přes dva miliony korun pozn. red.), je nyní nižší o 22 procent. V případě zájmu ji můžeme snížit ještě více,“ řekl japonskému serveru Nikkei Asia prodejce společnosti Country Garden Holdings z městské prefektury Nan-čchung (provincie S'-čchuan). Jeho developerská společnost čelí finančním potížím, a proto pořádá výprodej, aby získala alespoň nějaké peníze.

O slevách se hovoří také na webových stránkách a sociálních sítích. „Nemovitost v Šen-jangu v provincii Liao-ning se nyní prodává za 8300 jüanů za metr čtvereční, což je o 3000 jüanů méně,“ zní typický příspěvek z poslední doby.

Intenzivní soutěž ve snižování cen probíhá v době, kdy se trh s bydlením v zemi nasycuje. Úroveň nadbytečných zásob (vypočítá se odečtením veškeré prodané obytné plochy od celkové plochy postavených domů) dosáhla na konci roku 2023 téměř pěti miliard metrů čtverečních.

Za předpokladu, že každá obytná nemovitost má podlahovou plochu 100 metrů čtverečních a tři členy rodiny, má Čína nyní nadbytečnou plochu pro bydlení 150 milionů lidí, což se rovná přibližně 50 milionům rodinných domů či bytů.

Boom výstavby domů ustal poté, co země začala v roce 2020 zpřísňovat stavební předpisy. Zásoby však kvůli pomalému prodeji nemizejí. Objem prodané obytné plochy v roce 2023 činil 940 milionů metrů čtverečních, což je asi o 40 procent méně, než kolik čítá maximum z roku 2021, kdy zájemci skoupili celkem 1,56 miliardy metrů čtverečních.

V roce 2020 bylo v Číně více než 220 milionů lidí ve věku 30 let, tedy potenciálních zájemců o první bydlení. Očekává se však, že v roce 2035 jejich počet klesne pod 160 milionů. Studie profesora Harvardské univerzity Kennetha Rogoffa a dalších předpovídá, že počet nadbytečných bytů ve městech bude do roku 2035 nadále klesat tempem tří procent ročně.

Nejsou lidi (ani peníze)

Kromě toho už skončilo čínské dohánění vyspělého světa v disciplíně obytné plochy coby měřítka blahobytu. V roce 1978, kdy vedení země zavedlo politiku „otevřených dveří“, činila obytná plocha na jednoho obyvatele pouhých osm metrů čtverečních. Snaha o „prostornější a pohodlnější“ bydlení pak cenu bydlení vyhnala výše. Průměrná obytná plocha dnes čítá a více než 40 metrů čtverečních na hlavu, což je úroveň srovnatelná s Japonskem či Británií.

Daniel Deyl

Propad na trhu s bydlením přímo zasáhl ekonomiku čínských regionů. Místní samosprávy pořádají početné aukce za účelem prodeje práv na užívání pozemků, ale v posledních dvou letech jich stále více končí neúspěchem. Developeři zatížení nadbytečnými zásobami se jich přestali účastnit.

Místní samosprávy, které tak přišly o klíčový zdroj příjmů, se potýkají s problémy, jak pokrýt rostoucí zadlužení, jež vzniklo kvůli infrastrukturní výstavbě. Uvolnění kritérií pro úvěry ze strany čínské centrální banky, které by měly stimulovat poptávku po bydlení, považují ekonomové všeobecně za nedostatečné.