Právě dnes dorazilo do vinoték a obchodů tradiční svatomartinské víno. Jeho největším producentem v Česku je Tomáš Šupa, majitel jedné z největších tuzemských vinařských skupin, která své značky (např. Sovín, Augustiniánský sklep, Augustiniánská rezidence a další) dodává především do obchodních řetězců. Celkově prodá přes dvacet milionů litrů vína ročně, což při dvousetmilionové roční spotřebě vína v Česku znamená, že desetina prodaného vína je „od Šupy“. Co říká o letošní úrodě a jak život a byznys vinařů ovlivnila pandemie covidu? 

Zcela zásadně. Gastro je zavřené, žádné svatomartinské akce a tradice neprobíhají. Obvykle se na náměstích měst odehrávají svatomartinské trhy, to ale letos nelze. Komunita vinařů a milovníků vína se nemá kde potkat, a tak se letošní mladé víno veřejně neporovnává a nedegustuje.

Svatomartinské se samozřejmě zaváží do obchodů a hlavně do řetězců, takže ochutnávku si dělá každý sám. Ke svatomartinskému patří i tradiční husa, tu letos restaurace nabízí lidem alespoň „take away“. Čili největší problém je, že víno není kde propagovat. Letos jsme se omezili na to, že v médiích na svatomartinské víno a husu upozorní reklama. 

Ano, letos dodáváme 370 tisíc lahví, to je víc než loni. Z toho jde do řetězců 90 procent, zbytek míří do velkoobchodů a něco málo do gastra. Tam, kde mají rozvoz nebo nabízejí přes výdejní okénko. U nás tedy propad není.

Půjde to dolů o stovky tisíc litrů. Vloni šlo na trh hodně přes dva miliony lahví, letos to bude zřejmě pod dva miliony.

Byla opravdu dlouhá. Začalo koncem srpna a končí nám vlastně až v těchto dnech. Úroda patří k těm nadprůměrným, cukernatost rovněž. Škoda jen, že několik dní během sklizně intenzivně pršelo. Na vinicích se nedalo sbírat a nemůžete využít techniku, protože se do promáčených vinohradů nedostane. Letos jsme tedy měli hodně ručního sběru. Ten je pomalejší a nákladnější. Ale vyplatil se, protože jsou letos hrozny opravdu pěkné. 

Bohužel ne. Mnozí moravští vinaři mají svoji představu, za kolik by se jejich víno mělo prodávat a tato představa se - letos zejména - nepotkává s realitou trhu. Pokud nezlevní, víno bohužel neprodají.

foto Archiv

Ano, teď tu máme covid a restaurace jsou zavřené. Přitom spotřeba moravského vína do letoška meziročně výrazně rostla. Víno se propagovalo v restauracích i supermarketech. V tom se udělalo opravdu hodně práce. Dělaly se degustace, školil se personál, školili se majitelé restaurací, kteří jezdili za námi do výroby a sledovali, jak vinaři pracují. Lidé vyráželi na degustační víkendy do penzionů. Všechno se vyvíjelo slibně. Naráz se se ale ekonomika zavřela a zvlášť nyní, během druhé vlny pandemie, se gastro doslova zřítilo. Moravští malovinaři, kteří prodávají zejména do gastronomie, mají devadesátiprocentní propady. Nedokázali svá vína umístit na trhu, neměli kam. Nevyprodali ročník 2019, který se měl nabízet letos. A teď sklízí ročník 2020, který by měl v únoru příštího roku putovat do gastra. Ale oni nevědí, zda a jak gastro bude fungovat. 

Tím, že producenti spoustu vína neprodali, tak je přetlak nabídky vína směřující do řetězců, a to logicky vytváří nápor na snížení ceny. Pro nás jako pro dovozce vína je podstatné i to, že klesá cena mezinárodního vína. Dochází až k dvacetiprocentnímu poklesu, jenže proti tomu bohužel hraje současný slabý kurs kurz koruny vůči euru.

V zimě se zvyšuje konzumace červených vín, ale za celý rok se u nás vypije víc bílého než červeného. Přitom ještě před nějakými patnácti roky to bylo naopak. 

Protože bílé je sladší. Obecně se vypije nejvíc bílého s vyšším obsahem cukru – jestliže máme kategorie polosuché, suché, sladké, je to bílé víno převážně sladké. Průměrní spotřebitelé sice o sobě říkají, že mají raději suché, ale to je jak s velikostí oblečení u žen. Všechny vám řeknou, že jsou velikosti XS, ale to je proto, že se změnily velikosti. Žádná by si přece nekoupila velikost L. Takže když k nám na degustace přijede autobus lidí a vy se jich zeptáte, co si dají, oni unisono odvětí: suché! A pak se opatrně ptají, zda nemáme ještě něco jiného. Tak jim nalijeme sladké a všem chutná.

Podnikatelské aktivity Tomáše Šupy zahrnují kromě vína také destiláty (mezinárodně oceňovaná destilérka Fleret), ale třeba i svět módy. Provozuje síť třiceti obchodů značek Geox, Hugo Boss, Armani Exchange, Mango, Weekend by Max Mara v ČR a SR. Kromě toho vlastní desítky tisíc metrů čtverečních v realitách, stovky tisíc metrů pozemků na development a tisíce hektarů půdy. Dlouhodobě je aktivní v rámci mezinárodní finanční skupiny FPD Group Antona Siekela, kde má pozici managing partnera.