Co je to za tragikomický chaos v Kyrgyzstánu? Běžná výměna mocenské garnitury. Jen Putinovi se to moc nehodí.
Když v Česku půjde do prezidentských voleb Jaroslav Tvrdík proti Danielu Křetínskému, ve světě se o tom bude psát jako o střetu podezřelých čínských miliard s podezřelými miliardami východoevropskými. Doma bude naopak každému jasné, že do boje o Hrad vytáhla Sparta proti Slavii. Když média vynechají, že George Floyd byl černý, kdežto Derek Chauvin bílý, může si leckdo právě tak říci, nač ten rasový poprask.
O Kyrgyzstánu platí totéž. Řeč o reformách, demokratickém snažení, falšování voleb a ruském vlivu, jíž západní média při referování o postsovětských zemích přivykla, pomíjí zásadní fakt tamní politické reality: ona země je velmi příkře rozdělená do dvou mocenských táborů, které vycházejí ze staré klanové struktury. Demokracie, jež tam posledních třicet let nominálně vládne, tomu rozdělení jen poskytuje nový kabát. Stejně tak můžete tamní oblíbenou kořalku z kobylího mléka stokrát nalít do sklenek na portské, ale pořád to bude kumys.
Od Tamerlána po komunisty
Linie sváru vede mezi bohatším a etnicky homogennějším severem země na straně jedné a etnicky naopak roztříštěným a podstatně chudším jihem na straně druhé. Na obou stranách této linie vládne několik klanů, zhruba odpovídajících jednotlivým oblastem (viz mapa); slovo klan zde nese spíš význam příslušnosti ke komunitě než pouta ryze krevního.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot