Kuba byla před rokem 1989 jednou z mála exotických zemí, kam bylo obyvatelům Československa povoleno vyjíždět. V komunistické hantýrce se jednalo o pravý „ostrov svobody“, který dokázal od převratu v roce 1959, vedeném bratry Fidelem a Raúlem Castrovými, odolávat ekonomickému tlaku Spojených států.
Více než šedesátiletá éra Castrů ale končí. Raúl Castro se vzdává i své poslední funkce prvního tajemníka kubánské komunistické strany, kterou zastával od roku 2011. Téměř devadesátiletého muže nahradí o třicet let mladší současný prezident Miguel Díaz-Canel. Že by střídání stráží znamenalo zlepšení podmínek pro řadové obyvatele karibského ostrova, je ale nepravděpodobné.
Ekonomika země známé pro svůj třtinový rum a doutníky je na kolenou. Komunistickou centrálně plánovanou ekonomiku dorazil čínský virus, který vedl ke kolapsu turistického ruchu. Zahraniční turisté byli pro řadu Kubánců zdrojem vedlejších příjmů, což nyní neplatí. Proto se v Havaně rozmohla nová profese. Lidé za úplatu vystojí frontu na nedostatkové spotřební zboží a potraviny.
Na balíček kuřecího masa se čeká sedm až osm hodin ve frontě. Šedesátiletý Ricardo Barragán pro Deutsche Welle (na jeho žádost redakce změnila jméno) popsal každodenní realitu havanských ulic. Na zboží před obchody pravidelně čeká 200 až 300 lidí. Než začala pandemie, pracoval jako řemeslník. Nyní musí na ulicích strávit celý den, aby sehnal kousek masa nebo balíček s rýží. Živí se příležitostnou prací.
Měnová reforma
Pandemie prohloubila hospodářskou i platební krizi na ostrově. Navíc přísnější sankce Spojených států ztížily převod peněz od kubánských emigrantů na bankovní účty u místních bank. Vláda na začátku roku reagovala měnovou reformou a po 25 letech zrušila konvertibilní peso (CUC), které využívali zejména zahraniční turisté jako ekvivalent amerického dolaru. Zůstalo kubánské peso (CUP). Konvertibilní peso, které se rovná 24 CUP, se bude z oběhu stahovat do konce června.
Došlo také k odstranění dotací na potraviny, takže se veškeré zboží pro Kubánce zdražuje, zejména na černém trhu. Regály obchodů, kde se platí obyčejným pesem, jsou téměř prázdné a před nimi stojí dlouhé fronty. Jeden den to je na kuře, druhý den na kuchyňský olej, kritizuje situaci Barragán. Zejména starší lidé nevydrží hodiny stát ve frontě a z hlediska šíření covidu to je rovněž rizikové.
Je možné si zaplatit takzvané coleros, kteří za úplatu místo před obchodem přenechají. Jedním z nich je Marco Jiménez. Před krizí si vydělával ve státní optické laboratoři 280 CUP, tedy 12 dolarů. Prodával skla do brýlí na černém trhu, aby si přišel k dalším penězům bokem. Od konce roku 2019 ale laboratoř nedostávala žádné dodávky skel a všichni zaměstnanci byli propuštěni.
Nyní si vydělává postáváním ve frontách před obchody, které pandemie ještě zvýraznila, protože do obchodů mohou jen dva až čtyři zákazníci. Od pěti hodin ráno, kdy je možné vycházet ven, začínají lidé před obchody bojovat o své místo.
Překupníci jídla
Kromě prodávání míst ve frontě za 50 CUP je výhodnější nakoupit zboží a pak jej prodávat dalším lidem. „Kuře, mleté maso, majonézu, špagety, cokoli,“ dodal. Tím si člověk vydělá až dvojnásobek. Až 80 procent lidí, kteří stojí ve frontách, jsou překupníci, kteří zboží prodávají dál. Vláda kvůli tomu v obchodech nařídila přísná omezení. Každý si může koupit jen jedno balení například masa. Jiménez si bere na nákupy ještě další dva až tři lidi, aby toho mohli nakoupit více.
Prodejci v obchodech skenují osobní průkazy, aby se nepodvádělo a lidé nenakupovali opakovaně. Hrozí jim vysoké pokuty. Bývalý laborant nakupuje maximálně dvakrát až třikrát do týdne, aby nepřitahoval pozornost. Týdně si vydělá okolo tisíce pesos, tedy asi čtyřicet dolarů. K tomu ještě kontroluje lidi, zda doma dodržují karanténu, za což dostává od státu plat.
Minimální mzda je od ledna stanovena na 2100 pesos měsíčně. Půl kila brambor ale na černém trhu vyjde na 150 pesos. Oficiálním kurzem to znamená šest dolarů (130 korun).
Západní politologové upozorňují, že ani konec vlády rodiny Castrů nebude znamenat uvolnění režimu. V ústavě z roku 2019 je zakotven neodvolatelný závazek socialismu. Kubánci se místo politiky soustřeďují na každodenní nelehký život, protože ekonomická krize je nejhorší za poslední tři dekády. Ekonomika se loni propadla o 11 procent.
Agentura AFP připomenula, že ekonomika doplácí na souběh tří faktorů. Zpřísnění ekonomických sankcí za prezidenta Donalda Trumpa, pandemii covidu a v neposlední řadě na neschopnost komunistické vlády zajistit správu země.
