Konzervativci jsou zoufalí, ale Keir Starmer by unudil i Angelu Merkelovou

Sotva se sir Keir Starmer chopil slova, stal se na pár vteřin hrdinou. Na liverpoolské pódium, kde jeho Labour Party pořádala počátkem října každoroční konferenci, vyskočil útočník a zasypal hvězdu večera konfetami. „Skutečnou demokracii vedou občané,“ křičel (s velmi drahým přízvukem, povšimly si londýnské Timesy). Sir Keir odložil sako; stál před publikem své partajní konference jako udatný bojovník. Diváci byli nadšeni. Jásali tak divoce, že jejich hrdina musel se zvednutýma rukama poprosit, aby se vrátili na svá místa.

Pak začal mluvit a vzrušení v sále zmizelo. Sir Keir zní, jak by zněla proslule nezáživná rétorka Angela Merkelová, kdyby jí vprostřed projevu došly baterky. „Jako osamělá motorová pila, která běží naprázdno v sadu odsouzeném k zániku,“ popsal to týdeník The Spectator. Nejdéle nepřetržitě vycházející periodická publikace planety je místem intelektuálního jiskření britského konzervativního myšlení a žebříkem do horních pater toryovské partajní struktury. Její ostrovtip však letos mnoho jiné potravy než Starmerův nudný přednes nedostává. Jejich vláda je v hlubokém průšvihu a před volbami, očekávanými na začátku května, jsou její vyhlídky mizerné.

Změna jsem já

Ministerský předseda Rishi Sunak absolvoval svoji konferenci také na severu Anglie, v Manchesteru. Snažil se na ní zuby nehty vykreslit sebe sama jako horlivého reformátora, toho jediného správného člověka, který může Británii přinést „změnu“. Má přitom jistou nevýhodu, protože je spoluautorem onoho stavu, který tak moc potřebuje změnit. To je vždy obtížná role.