Byl to takový hezký pokus o konsenzuální politiku v moři vzájemné nenávisti a krvavého politického boje. Dopadlo to, jak muselo. Řeč je o prezidentské debatě o penzích, na níž nejprve špičky opozičního ANO uznaly, že je třeba něco dělat, aby to jejich šéf vzápětí zcela popřel. Babiš má prý na důchody svoje know-how, o něž se nebude s vládou dělit a nechá si ho pro svou vládu, která už je skoro na cestě. 

Celý důchodový systém je jen trochu variabilnější trojčlenka, kterou může řešit dítko školou povinné na druhém stupni základní školy. Dnes je tak každému jasné, že to know-how se dá do češtiny přeložit zcela jednoduše: po nás potopa. A Babiš si nejspíše sám dal pohlavek, že se nechal do té prezidentské pasti nalákat. 

Důchodový systém není nic jiného než trojúhelník, na jehož prvním vrcholu je počet důchodců, na druhém výše penzí a na třetím zdroje, z nichž se to platí. Když pohnete jedním, projeví se to vždy nějak na zbývajících. Jestliže naroste počet penzistů, ale máte na ně stejné zdroje, tak musí klesnout výše penzí. Jestliže Jurečkova reforma počítá s omezováním přírůstku penzistů prostřednictvím zvyšování věku, brzděním růstu penzí přes přísnější valorizace a s tím, že přesto budou chybět zdroje ve výši dvou procent HDP ročně, tedy něco kolem 150 miliard korun, tak se blbě diskutuje. Třeba o tom, že není třeba zvedat penzijní věk a je možné nechat důchodce přibývat, aniž by se zvedaly daně a důchody přitom stejně krásně rostly. 

Diskuse o jakémkoli vrcholu tohoto trojúhelníku je prostě krutě nepopulární, takže populistovi nezbývá než tvrdit, že vymyslí čtverec, kde to nějak zázračně vyřešíte. Kupodivu v existenci tohoto čtverce, který není ničím jiným než perpetuem mobile, stále dost lidí věří. Hlavně těch, kteří už v té penzi jsou a vlastně se jich celá ta diskuse nijak netýká. 

Není to nic nového. Takhle první pokus o penzijní reformu zablokoval Jiří Paroubek, takhle tu jedinou, byť ne úplně povedenou, zrušil Bohuslav Sobotka a nikdy nenavrhl alternativu. A úplně stejně to vymyslela Jana Maláčová s Danuší Nerudovou jako šéfkou své penzijní komise. Ta vyřešila penze tím, že se tvářila, jakoby vrchol trojúhelníku, kterému říkáme zdroje, prostě neexistoval, protože přece, jak pravil jistý klasik, „zdroje jsou“. A ta penze prostě každý měsíc přijde, tak co se v tom vrtat. A ještě se ztrapňovat u prezidenta nešikovným souhlasem s tím, co tady měsíce a léta popírám. Nezlomná logika jakéhokoli populisty. Andrej prostě musel zasáhnout. 

Důchodová reforma musí být na sílu. Dobrovolnost nemá smysl, kdo si nechce spořit, ať ze systému vystoupí, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník:

Proto vláda bude pořád narážet na to, že jakoukoli penzijní reformu musí protlačit jen svými poslaneckými hlasy a s podporou ani tolerancí opozice nemůže počítat. A pokud chce, aby ta reforma přežila příští vládu, musí logiku toho trojúhelníku trpělivě vysvětlovat hlavně voličům. Zejména těm, kterých se momentálně týkají ty „zdroje“, protože ti nejlépe chápou, o co jde. Jen, když změny přijme dost velká část veřejnosti, tak uspějí. Je to o schopnosti politiků vést společnost a o jejich důvěryhodnosti. Momentálně na tom nejsme úplně dobře, ale dopředu jasně marné diskuse u prezidenta na tom nic nezmění. 

Je fakt, že někdy to přesvědčování a vysvětlování neklapne a dopadne to jako v Řecku, kde se nakonec musely penze snižovat až o čtyřicet procent, protože ty špidlovské zdroje prostě došly. Pak máte ale jistotu, že to voličům dříve nebo později dojde. Ti Řekové dnes, pokud jde o rozpočet a dělání dluhů, šlapou jako hodinky.