Když v roce 1753 popisoval švédský přírodovědec a otec zoologického a botanického systematického názvosloví Carl von Linné kakaovník pravý pro evropskou vědu, dal mu název Theobroma cacao. Kakao – pokrm bohů. Momentálně božské pochutině odpovídají i jeho ceny. Termínovaný kontrakt s květnovou dodávkou vyšplhal minulé úterý na absolutní historický rekord 10 080 dolarů za tunu kakaových bobů. Oproti začátku roku je to nárůst o 129 procent a během jednoho roku je to vzestup na trojnásobek.

Už pár let se prohlubuje deficit na trhu s kakaem, po neúrodě ve dvou hlavních produkčních zemích, Pobřeží slonoviny a Ghaně, však dosáhl rozdíl mezi nabídkou a poptávkou nejvyšší úrovně za posledních 60 let. Podle Mezinárodní organizace pro kakao bude v sezóně 2023/2024 chybět na trhu 374 tisíc tun, zatímco loni to bylo „jenom“ 74 tisíc tun. To nejhorší teprve přijde, předpovídají analytici.

Kolem semen kakaovníku pravého, kakaa a čokolády se točí velký byznys. Ve finančním vyjádření představuje obrat 250 miliard dolarů ročně s perspektivou dalšího růstu. Jenom pěstování kakaovníků zaměstnává miliony lidí včetně dětí. Vysoké ceny kakaových bobů představují silnou motivaci pro odlesňování. Není to jednoduché, když se nad tím zamyslíte.

Citlivý malý stromeček s potravou pro bohy

Kakao není rychlá komodita, kde se během jedné sezóny dá zvýšit výměra, na níž je pěstována, a při dobrých klimatických podmínkách zase vzestup nabídky stlačí dolů ceny. Pět let trvá, než sazenice kakaovníku začne plodit, a dalších deset nebo patnáct let zabere, než dosáhne produkčního vrcholu. Mezitím ji můžou postihnout nejrůznější choroby, je totiž háklivá, vadí jí, když je příliš mokro, ale i sucho a nesnáší suchý vítr.

No, a v západní Africe za poslední rok nejdřív hodně pršelo, což podpořilo výskyt chorob, pak zas srážky chyběly a plantáže trpěly silnými, prašnými a vysoušejícími větry „harmatán“ ze Sahary. Navíc Ghana, celosvětová kakaová dvojka, si procházela dalším státním bankrotem, sedmnáctým v řadě od vyhlášení nezávislosti v roce 1957, takže nebylo na subvencované hnojivo a postřiky proti škůdcům.

Ani takhle vysoké fyzické deficity by ještě nezpůsobily tak ohromný nárůst cen kakaa na komoditních burzách v posledních měsících. Tam, kde končí neúroda a nařízení Evropské unie, začínají burzovní obchody. Pro obchodníky, kteří mají na skladě fyzické kakao, je krátká („short“) pozice formou zajištění, stejně jako se shortování využívá pro snížení rizika u nakoupených akciových pozic.

Miroslav Zámečník

Co se ovšem stalo u kakaa, ten raketový růst cen, je důsledek situace takzvaného short squeeze, volně přeloženo ždímání držitelů krátkých pozic. Ti jsou totiž při vzestupu cen nuceni uzavírat pozice podáváním nákupních příkazů, což vede k tlaku na ceny, při masivních objemech short pozic se tím vyšroubují ceny až do stratosféry.

EU chrání pralesy, což je dobře, ale ceny kakaa půjdou nahoru

Dalším fenoménem tlačícím na ceny je chvalitebný záměr EU sledovat, zda u dovážených komodit Unie svojí poptávkou nezpůsobuje odlesňování a úbytek biodiverzity. Od konce loňského roku proto dovozci kakaa musejí prokázat na GPS souřadnicích, že přesně vědí, odkud kakaové boby nakupované třeba v Pobřeží slonoviny (44 procent světové produkce) pocházejí.

Pro giganty typu Nestlé, Ferrero nebo Cargill je to činnost navíc, která se netýká jenom kakaa, ale i dalších tropických komodit. A to nejen z Afriky, ale třeba i palmového oleje z indonéského Bornea nebo sóje či hovězího z brazilského Matto Grossa.

Kakaovníky na Pobřeží slonoviny (i jinde) jsou začasté tam, kde by být neměly – asi 30 procent výsadby je v „papírově chráněných“ lesích, kde to sice tamní zákony zakazují, ale jsou tam. Domníváte se, že sklizeň nenajde kupce, nebo snad dokonce tamní vláda nařídí vymýcení ilegálních sadů chudáků, kteří jinou obživu nemají? Nota bene, když vláda ani EU jim jí nenabízejí?

Miroslav Zámečník

Excesy pominou, ale pokud to s tropickými pralesy myslíme vážně, kakao – a ani nic dalšího z této provenience – levnější nemůže být, protože jsou zde jiné země, které chtějí konzumovat. A při fixní nabídce (pokud to bude účinné) cena nemůže než stoupat. Cynik by řekl, že žádané zboží je jako voda a cestu si vždycky najde.

Člověk by řekl, taková blbost jako kakao, bez kterého se koneckonců dát žít. A ono to končí úplně zásadní morální úvahou, jak to myslíme s touhle planetou, a zda má smysl mít čisté svědomí, když špinavá voda všude kolem stoupá.

Češi a čokoláda

Češi spotřebují podle Českého statistického úřadu asi 6,5 kila čokolády ročně, přičemž v covidovém roce 2020 dosáhla novodobého rekordu, když zdolala hranici sedmi kilogramů. Vzhledem k tomu, že Češi preferují mléčnou čokoládu, která představuje asi dvě třetiny spotřeby, a ta je s nižším obsahem nyní nedostatkové kakaové sušiny nebo kakaového másla, nebude dopad do cen u tabulkové mléčné čokolády nebo cukrovinek tak drastický. Tedy pokud nejste vyložený „čokoholik“, který si konzumací čokolády s vysokým obsahem kakaové sušiny dopomáhá k dopaminu, a bez pravidelné dávky bude neklidný a rozmrzelý.

Česká legislativa pečlivě rozlišuje, co je čokoláda, tedy opravdová, s odstupňovaným obsahem kakaové sušiny a kakaového másla, a co je „kakaová pochoutka“ nebo něco na ten způsob, co vidělo kakao z dálky, však taky hlavní složkou je cukr a ztužený palmový tuk, sušená syrovátka a podobné dobroty. Strávil jsem na tom dětství, a když bylo ouvej, došlo na „sojový suk“, pamlsek chudých. Tuším, že to stálo korunu deset, a znám lidi, kteří na to s láskou vzpomínají.