Robert F. Kennedy to v roce 1968 provedl Lyndonu Johnsonovi, v roce 1980 Ted Kennedy torpédoval Jimmyho Cartera – a letos je na řadě Robertův syn, Robert F. Kennedy mladší (69). Léta si pohrával s možností ucházet se o nejvyšší úřad, a před několika měsíci dokonce vstoupil do kampaně před demokratickými primárkami. Minulý týden však oznámil, že partaj opouští a do voleb půjde jako nezávislý kandidát.

To by bylo nadělení, i kdyby jediným politickým poselstvím RFK Jr. nebylo antivaxerství (očkovaní Američané se mají hůře než uprchlíci před nacismem, protože „ti se aspoň mohli schovat na půdu jako Anna Franková“). Vědí to i jeho blízcí – čtyři z deseti jeho sourozenců okamžitě řekli, že se od jeho kandidatury distancují.

Problém je jinde. RFK Jr. může sebrat hlasy prezidentu Bidenovi prostě proto, že je Kennedy; nebo Donaldu Trumpovi, protože také hlásá bludy; nebo oběma. Vtip je v tom, že při očekávaném těsném souboji může získat tolik hlasů, že ani jeden z kandidátů nebude mít potřebných 270 hlasů volitelských. A v takovém případě určí prezidenta Sněmovna reprezentantů podle vzorce jeden stát = jeden hlas. Dvaapadesát Kaliforňanů platí stejně jako dva kongresmani z Wyomingu.

Pokud se dosud šlo přít o to, jestli je RFK Jr. podle Leninovy definice někomu užitečným idiotem, polovina té otázky je již spolehlivě zodpovězena. Jen ona užitečnost je diskutabilní; popsaný scénář by rozlouskl i tento oříšek. Někdy je však lepší nechat otázky milosrdně bez odpovědi.