Téma je to navýsost politické. A než se hádat je lepší začít z úplně opačného konce. Tedy zkusit si říct, jak by vypadal systém, v němž je debata o tom, kdo platí víc, kdo je černý pasažér, zcela zbytečná. Protože každá OSVČ jede v individuálním penzijním plánu, případně ve virtuální živnostenské zdravotní pojišťovně.

Existují dobré důvody, aby zdravotní pojištění bylo povinné, ale není důvod v případě živnostníků či svobodných povolání trvat na vyměřovacích základech. Pojistné v podobě, v jaké existuje v jiných oblastech, není odvozeno od příjmů, ale od výdajů (o přiměřeném zisku v povinném veřejném pojištění nemluvím), v tomto případě na zdravotní péči.

Kolektivní prémie

Málo se to ví, ale ve Švýcarsku je na principu „kolektivní prémie“ založen celý systém zdravotního pojištění. Takže platíte stejnou částku peněz jako ostatní účastníci v produktivním věku, ceny se liší podle toho, jakou pojistku si koupíte a ve kterém kantonu bydlíte. Venkov je většinou levnější než velká města. Chudí, kteří prokážou, že jejich příjem nestačí, mají nárok na dotaci. Ale vidíte ten rozdíl.

V Německu si můžete vybrat mezi veřejnými pojišťovnami, které fungují na stejném principu jako u nás (procento z příjmů), nebo se můžete pojistit soukromě (roční pojistka vyčíslená v eurech). I soukromé pojišťovny musejí ze zákona nabízet jeden typ pojistky, která kryje stejná rizika, jaká jsou hrazena z veřejného pojištění, ale je naceněná na příslušnou věkovou a rizikovou skupinu. A přebíhat mezi typy pojišťoven není jednoduché, zvlášť ve vyšším věku. Právě proto, aby bylo potlačeno černé pasažérství. Jako OSVČ si můžete vybrat, že se vám líbí platit nízké pojistné, dokud jste mladý, zdravý a z hlediska péče skoro zadarmo.

Ale tento stav netrvá věčně, pojistné se zdražuje a nepokryje rodinu, za to se platí extra. Můžete si vybrat, ale pak žijete s důsledky svého rozhodnutí.

Co sis našetřil, dostaneš

Pojištěnci z řad českých OSVČ by byli překvapeni, jak je korektně spočtené náklady v příslušných rizikovějších skupinách dovedou vyjít draho. To samé platí pro OSVČ, pokud jim vytvoříme plně zásluhový důchodový účet, klidně virtuální (ve formě zápisu správy důchodového zabezpečení): co sis našetřil – za celý život, s průměrným zhodnocením –, to dostaneš v měsíční rentě.

Jakmile je to spočtené „na férovku“, vyjde najevo, že komunitní prémie by byla pro české živnostníky drahá a renta vyplácená z naakumulovaných nízkých účastnických poplatků včetně zhodnocení do penzijního fondu mizerná. A polemizovat s takovými výpočty by šlo těžko, každý by věděl, že dostane jen to, co si zaplatil.

Toto početní cvičení by asi vyústilo v rozhodnutí, že takové novoty nechceme, protože virtuální zdravotní pojišťovna nebo penzijní plán založený na zhodnocení individuálních úložek jsou příliš radikální. Nicméně přesná čísla zamezují alespoň tomu věčnému kverulování, kibicování a svalování odpovědnosti na někoho jiného. Už to je úspěch.

Takže pro začátek zveřejněme náklady a příjmy z pojistného pro všechny a z nich spočtěme, co kdo do systému vložil a co z něj bere.